Vydala jsem se na workshop s Tildou Swintonovou, hrdá, jak jsem vyzrála na agenty a dostanu se až k nedostupné porotkyni, a ejhle: vypekla mě hromadná doprava. Místo v Hau 2 či kýho výra jsem se ocitla daleko za Berlínem, a to jen proto, že jsem nastoupila do špatného vlaku.
Berlinale není Berlín a těch pár budov, které se novinář díky neustálým přeběhům naučí znát poslepu, tvoří mikrosvět, jenž lehce šálí. Střet s realitou pak může mít podobu opuštěného nádraží na jih od Berlína. Například.
Z filmového festivaluGlosář Terezy Spáčilové
Z Berlinale podruhé: Tady Kate, odpovím vám na cokoli
Z Berlinale počtvrté: Mamut nemá čas, asi se stanu scenáristkou |
Abych to zkrátila - Tilda nebyla. Tedy nejspíš byla, ale napíše o tom někdo jiný. Já můžu napsat jen to, že jsem po cestě objevila jednu echt intelektuální kavárnu, filmovější, než všechny filmové, co znám.
A taky jsem se pobavila s lidmi, kteří tu nakupují filmy jako housky na krámě, jen místo mezi regály přebíhají mezi kinosály. Jestli dokoukají aspoň jeden z nich do konce, tak jsem Demi Mooreová. A to nejsem. Demi by se za Tildou nehrabala S-Bahnem.
A propos, když už jsme u těch hvězd: dnešní festivalovou star byl Woody Harrelsson. S Benem Fosterem si ve filmu Messenger zahrál na vojáka, co se po návratu z války nikdy pořádně nevyspí, a na tiskové konferenci názorně předvedl, proč má pověst sympaťáka (i když zrovna nechodí v konopných pantoflích a užmoulané košili).
WOODY HARRELSON O FILMU MESSENGER
Ostatně jeho kouzlu podlehl i Ben: "On je prostě úžasný. Vyjde na ulici a září tak, že se k němu lidi okamžitě sbíhají a usmívají se," vysekl Woodymu poklonu. A nezapomněl dvakrát zopakovat, jak parádní má Woody zadek. To nevím, přiznávám, že jsem se v kině výjimečně soustředila na úplně jiné věci. A taky mi ve výhledu seděl novinář z Indie.
Mnohem víc mě trápí otázka, jaké pozadí má Brad Pitt. Pořád jsem ho neviděla.