Na letošním Berlinale je to Mamooth Lukase Moodyssena, rozmáchlá mozaika příběhů, po které nejeden divák neváhal sáhnout po mobilu a zavolat svým blízkým, že je má rád. Takovou měl sílu. Já chtěla zavolat Gaelovi, ale prý toho má moc, takže holt žádný rozhovor... A tedy ani žádný Bernalův den.
Ostatně o pozornost si říká spousta pozoruhodnějších jevů, než je jeden Mexičan. Například fakt, že místním filmovým trhem zahýbalo další holokaustové drama. Jmenuje se Adam Ressurected a poputuje i do českých kin.
Nebo že se tu právě začíná natáčet megaprojekt 24 h Berlin, na kterém se podílí čtyřsetčlenný štáb a sedmdesát režisérů. Že existuje místo, kam přijdete se scénářem (vlastním, pochopitelně) a když se vám o něm během předepsaných tří minut podaří přesvědčit přítomné producenty, máte šanci stát se novým Spielbergem.
Že má přijet Michelle Pfeifferová a taky Steve Buscemi a Keanu Reeves, ale nikdo přesně neví kdy (a pokud jsou v Berlíně, málo se o nich ví). A taky že dál všichni jezdí na kolech, i když teploty klesly hluboko pod nulu.
Pro mě je nejzásadnější zpráva, že když se mi přejí pizza, můžu jít na Pitta čekat ke kadeřníkovi. Kamarádka s ním chodí do školy (s tím kadeřníkem). Ale Gael by byl lepší.
Z filmového festivaluGlosář Terezy Spáčilové
Z Berlinale podruhé: Tady Kate, odpovím vám na cokoli Z Berlinale potřetí: V hlavní roli film a hladový novinář |
Z Berlinale poprvé: Brad Pitt? Nuda!
