The Strokes vznikli před třemi roky a k prvnímu albu se dopracovali sice zrychleným, nicméně klasickým postupem: od koncertů v klubech, kde si jich všimli správní lidé, demokazeta, EP, album. Poprask, který na scéně způsobili, má v Americe umírněnou formu v podobě velice pochvalných recenzí, v Británii se však novináři těmhle newyorským mladíkům klaní už zdálky.
Podstatná otázka zní: Co tak nadšené přijetí vlastně způsobilo? Po odpovědi je třeba chvíli pátrat. Tohle není Nirvana, která ohromila hned úvodními takty. Při prvním poslechu vyvstanou jasná jména vzorů: Television a Velvet Underground. Tedy takzvaný newyorský sound v plné parádě. Strokes ho trochu oprášili a oblékli do nového kabátu, ale jeho atmosféru udržují obdivuhodně věrně. Dynamické a rytmické skladby by se daly označit za garážový punk, kdyby z nich tak nápadně nečněly zpěvné melodie, a hlavně: kdyby nebyly tak pečlivě nazkoušené a vycizelované.
Novovlnná nostalgie a garážový zvuk stojí v téhle kapele v jedné lajně s přesně a úsporně propletenými kytarami a příjemnými harmoniemi. Frontman a výhradní skladatel Julian Casablancas zpívá netečně a arogantně jako správně zpovykaná rocková hvězda, jeho ostrý vokál je náležitě zkreslený, takže působí ospale a ležérně, ale nedá se mu vytknout jediná nota.
Z písniček vyzařuje drsná rocková a punková energie, jejíž hrany ovšem nenápadně obrušuje líbivý pop. Album Is This It je bezstarostné a neučesané, zároveň vyzrálé a dokonale provedené. Přitom působí uvolněně, snad až rozdováděně. Své hudební umění kapela podporuje adekvátním image: vyzáblí, neučesaní kluci v černé kůži a s otráveným výrazem věrně kopírují punkový vzhled 70. let a zpívají "Jsem úplně na dně" s takovou přesvědčivostí, že jim nelze nevěřit.
Současně se zdá, že zatím odolávají oslavným novinářským ódám, a snad si i uvědomují, že by je mohly zničit. "Jsou to hrozné nesmysly," říká Casablancas. "Jsme jen začátečníci a kolem nás pobíhají desítky mnohem lepších kapel." Tento střízlivý postoj je vzhledem k mládí členů Strokes dalším důvodem, proč je přinejmenším respektovat. The Strokes jsou na současné scéně zjevením hlavně proto, že pochopili, o čem všem rocková muzika je: že nejde jen o názor, atraktivní vzhled a talent, přičemž to všechno kapela bezpochyby má. Že bezpodmínečně nutná je také pracovitost a stoprocentní profesionalita.
Výtečné písničky podávané s ležérním přístupem nočního flamendra nebetyčně kontrastují s prefabrikovanými výtvory, které dnes ve velkém zaplavují hudební scénu.
Podstatná otázka zní: Co tak nadšené přijetí vlastně způsobilo? Po odpovědi je třeba chvíli pátrat. Tohle není Nirvana, která ohromila hned úvodními takty. Při prvním poslechu vyvstanou jasná jména vzorů: Television a Velvet Underground. Tedy takzvaný newyorský sound v plné parádě. Strokes ho trochu oprášili a oblékli do nového kabátu, ale jeho atmosféru udržují obdivuhodně věrně. Dynamické a rytmické skladby by se daly označit za garážový punk, kdyby z nich tak nápadně nečněly zpěvné melodie, a hlavně: kdyby nebyly tak pečlivě nazkoušené a vycizelované.
Novovlnná nostalgie a garážový zvuk stojí v téhle kapele v jedné lajně s přesně a úsporně propletenými kytarami a příjemnými harmoniemi. Frontman a výhradní skladatel Julian Casablancas zpívá netečně a arogantně jako správně zpovykaná rocková hvězda, jeho ostrý vokál je náležitě zkreslený, takže působí ospale a ležérně, ale nedá se mu vytknout jediná nota.
Z písniček vyzařuje drsná rocková a punková energie, jejíž hrany ovšem nenápadně obrušuje líbivý pop. Album Is This It je bezstarostné a neučesané, zároveň vyzrálé a dokonale provedené. Přitom působí uvolněně, snad až rozdováděně. Své hudební umění kapela podporuje adekvátním image: vyzáblí, neučesaní kluci v černé kůži a s otráveným výrazem věrně kopírují punkový vzhled 70. let a zpívají "Jsem úplně na dně" s takovou přesvědčivostí, že jim nelze nevěřit.
Současně se zdá, že zatím odolávají oslavným novinářským ódám, a snad si i uvědomují, že by je mohly zničit. "Jsou to hrozné nesmysly," říká Casablancas. "Jsme jen začátečníci a kolem nás pobíhají desítky mnohem lepších kapel." Tento střízlivý postoj je vzhledem k mládí členů Strokes dalším důvodem, proč je přinejmenším respektovat. The Strokes jsou na současné scéně zjevením hlavně proto, že pochopili, o čem všem rocková muzika je: že nejde jen o názor, atraktivní vzhled a talent, přičemž to všechno kapela bezpochyby má. Že bezpodmínečně nutná je také pracovitost a stoprocentní profesionalita.
Výtečné písničky podávané s ležérním přístupem nočního flamendra nebetyčně kontrastují s prefabrikovanými výtvory, které dnes ve velkém zaplavují hudební scénu.
|
The Strokes: Is This It |
|
Is This It |
|
Celkový čas: 36:21 |
 Skupina vznikla na půdě manhattanské soukromé školy. Vstřícné reakce publika chlapce překvapily méně než naprosté nadšení hudebního tisku, který je rychle pasoval do rolí hvězd. Start The Strokes bývá přirovnáván k nástupu Oasis v devadesátých letech. |
 The Strokes během koncertu v pražském Paláci Akropolis. |
 The Strokes: Is This It - booklet CD, (c) 2001. |
 The Strokes: Is This It - obal CD, (c) 2001. |
