Jeden z našich předních filmových kameramanů nevstupuje Májem do neznámé řeky - klasiku české poezie se pokusil zpracovat za pomoci především obrazového jazyka už v roce 2000, kdy natočil Erbenovu Kytici. Ta se nakonec dočkala osmi nominací na Českého lva a vidělo ji 600 tisíc diváků.
Oproti Kytici se Brabec tentokrát úzkostlivě nedržel předlohy. Ačkoli ve filmu zní i veršované úryvky Máchova originálního textu, nejčastěji recitované Janem Třískou, v nemnoha mluvených pasážích jsou připsány i běžné filmové dialogy.
Trailer filmu Máj
. Jan Tříska zná celý Máj zpamětiV roce 2005 jej recitoval u Máchova pomníku |
Režisér, kameraman a spolu s Ivanou Novákovou spoluscenárista v jedné osobě vsadil především na vizuální stránku, na široké záběry přírody v Českém středohoří, obrazem zachytil i živočišnost hlavních hrdinů.
Kdo je vinen?
Kompletně vystavěný děj, Máchou v Máji de facto jen načrtnutý, rámuje v Brabcově pojetí postava kata-vypravěče (Jan Tříska), který se vrací na místo, kde brutálním způsobem musel popravit mladého vůdce loupežníků Viléma (Matěj Stropnický).
Ten se stal víceméně souhrou nešťastných náhod vrahem svého otce, "chlapáckého" mlynáře Schiffnera (Juraj Kukura) poté, co jej přistihl v náručí vášnivě milované dívky Jarmily (Sandra Lehnertová), pro niž by "bylo hříchem nehřešit". Ta po Vilémově popravě dobrovolně umírá skokem do jezera. Na čí straně je opravdová vina a co po lidském příběhu zbylo, táže se kat při pohledu na popraviště s Vilémovou lebkou.
Romantický ráz vyprávění i snímání odpovídá předloze Karla Hynka Máchy (jakkoli vrstevnatost a širokopásmovost obrazové stránky někomu mohou připadat možná až příliš "opulentní"). Jejímu duchu vlastně nejsou vzdáleny ani pasáže vášnivé fyzické lásky či naopak naturalisticky vykreslené násilí (velmi krvavá otcovražda, Vilémovo lámání kolem a následné stětí).
Naproti tomu poněkud "postmoderně" (a je otázka, zda zamýšleně či bezděky) působí Matěj Stropnický coby "strašný lesů pán" - v indiánském náhrdelníku z imitace dikobrazích ostnů vypadá spíš jako návštěvník rockového festivalu v Trutnově a jeho "loupežnická banda" zjevem i chováním spíš připomíná partu hipíků.
. Jak Brabec hledal Viléma a JarmiluČtěte reportáž z konkurzu na obsazení Máje |
"Dobu jsme nechtěli definovat přesně – příběh se odehrává prostě kdysi dávno, a proto ani kostýmy či dekorace nejsou přesně zařazeny," říkají o výtvarné stránce snímku kostýmní výtvarnice Jaroslava Pecharová a architekt Jindřich Goetz.
Kontroverze možná vzbudí i hudba skupiny Support Lesbiens. Většina instrumentálních pasáží, kde se prolínají kytary se symfonickým orchestrem, vcelku koresponduje s námětem, otázky vyvolávají okamžiky, kdy kinem zazní tvrdé rockové riffy a pokusy o zhudebnění Máchových veršů.
