MIG 21 zatím drží letovou výšku

23. prosince 2002 11:38

Ve výšinách českého popu, jejž vedle hrstky nových strojů brázdí vylétané dvojplošníky, je MIG 21 vzácným jevem. Vždyť první album Snadné je žít se vyhouplo do horních koridorů domácí hitparády a skupina zpěváka Jiřího Macháčka a kytaristy Tomáše Poláka vyjela na velkorysé koncertní turné. Snad jenom sestava Kryštof měla podobný start.

Soutěžit o nová CD skupiny Mig 21 můžete ZDE

I na novince Udělalo se nám jasno MIG 21 hraje vyzkoušený, přesto nenapodobitelný mix beatu, funku, latiny a jazzu, určený k tanci i oddechu. Způsob, jímž skupina váže různobarevné nitky hudby, připomíná štrikování svetru s pestrým vzorem, který vzniká posluchači před ušima. Přitom má MIG 21 zdravě vstřícný přístup k tradičním stylům včetně trampské písně a swingu, které míchá s rapem nebo malými dávkami umělých zvuků.

Základem migovské muziky je neklidný, mírně trhavý rytmus, který je pevně srostlý s melodiemi. Posluchače vlastně neustále popichují jakési malé rytmické jehličky. Jemná masáž v režii hlavního skladatele Tomáše Poláka funguje, i když se MIG 21 pustí do pořádného náletu - třeba v písni Tančím, jíž udávají tempo všechny nástroje včetně trubky a dýdžejských „svistů“. Skladba se několikrát rytmicky zlomí, muzika vydechne úlevou a zase se rozjede jako rychlík.

Opakem tohoto postupu je spontánní mumraj Tančili čile, který rozjíždí „škytající“ kytara Tomáše Poláka i trubka Pavla Hrdličky a jenž vrcholí plným zvukem celého bandu. V písni Poslechni si pravdu kapela připomíná Banjo Band Ivana Mládka, nečekaně zasažený elektrickým proudem: skupina jiskří a swinguje ve vysokých obrátkách.

MIG 21 na muziku netlačí, hraje lehkou rukou. I rytmický tlak spřádá ze vzdušných tónů nebo jimi kouzlí příchuti nálad. To je náročný postup, který pokaždé nevyjde, a muzika pak vychladne nedostatkem vnitřního žáru, nebo je překomplikovaná - třeba v jinak vtipné banalitě Petra a Gábina.

Mírně zahuhlaný hlas Jiřího Macháčka, spíše vypravěčský než okrasný, dotváří bizarní aroma mnoha písní. Song Nocí půjdu sám by byl v jiných ústech obrovský doják. Macháček z něho vyklouzne s nadhledem i civilním zpěvem, jenž zbytečně nenadýmá romantická slova: „Srdce plane, větře duj, vítr vane, loďko pluj.“

Macháček udělá zábavu i kolem nudného malotraktoru, jímž vyráží za svou láskou. Milostný song Periferním pohledem se opírá o takový nesmysl, jako je papír od bonbonu, který se přilepí v kapse na ruku. I ve smutných kusech Onanovat nebo Jestli jsem šťastnej, které obrátí smích v mrazení, je Macháček přesvědčivý.

Pokud jsou texty plné klišé, Macháček je nabourává slovními gagy, šišatostmi a nezvyklými situacemi. Ale hrubá slova, která mu občas vylétnou z úst, několik písní zbytečně torpédují. Ve skladbě O té kráse si pohrává s pojmy deka Larisa a dívka Larisa, aby nakonec posluchače srazil z romantické výšky na hrubou zem: „Jak je krásné ležet zase na terase u řeky a prdět do deky.“ Není to dobrá koncovka: hravost, s níž Macháček obvykle píseň pointuje, se vypaří. Brutální popisnost „všecky kozy mají cecky“ lépe sedne bujaře rozdováděné latině Tančili čile.

Deska Udělalo se nám jasno už není bomba s hitovou razancí předchozího alba Krásné je žít. Kapela občas zvadne a Macháček místy zbytečně hrubne. Přesto natočil MIG 21 album, které drží linii bizarního humoru a nabízí řadu naprosto nevšedních písní. Styl a letový kurs MIG 21 zůstává přes výhrady osvěžující. O osudu tohohle tryskáče rozhodne třetí album.

Mig 21: Udělalo se nám jasno (B&M Music, 2002)
1.	Tančím
2.	Nocí půjdu sám
3.	Malotraktorem
4.	Jasno
5.	O té kráse
6.	V Litoměřicích
7.	Petra a Gábina
8.	Periferním pohledem
9.	Tančí čile
10.	Poslechni si pravdu
11.	Onanovat
12.	Koně
13.	Tát začal sníh
14.	Jestli jsem šťastnej