Leonard Cohen pořád touží po lásce

Aby nebylo mýlky, nazývá Leonard Cohen svůj čerstvý disk prostě Deset nových písní. Protože od Future z roku 1992 opravdu nové album neudělal, jen tři výběry. Sedmašedesátiletý kanadský básník, prozaik a písničkář vydával vůbec zřídka: za pětačtyřicetiletou uměleckou dráhu deset knih a nyní konečně i desáté studiové album.

Vzhledem k tomu, že pro předchozí oba disky dohromady složil Cohen jen patnáct písní, vypadá to teď, jako by mu pětiletý pobyt v buddhistickém klášteře a osmiletá koncertní absence pomohly k novým nápadům. Možná ano - ale pouze ke slovním. Cohen si totiž poprvé v životě nezhudebnil ani jeden svůj text! Vše obstarala jeho souvěrkyně Sharon Robinsonová, která jako sboristka sice s Cohenem spolupracuje přes dvacet let, ale autorsky dosud jen dvakrát. Robinsonová taky vše zaranžovala, až na dvě výjimky, i nahrála na počítačích a nazpívala všechny doprovody, mezi nimiž jsou ovšem i mnohá dueta, a dokonce čistá sóla.
 
Jestliže se Deset nových písní přesto nestane podobným exotem Cohenovy diskografie jako Smrt miláčka žen z roku 1977 zazděná Spectorovými "zvukovými stěnami", pak hlavně proto, že studená instrumentální intimita Robinsonové počítá i s čarováním zpěvákova nezničitelného nikotinového basu a s naléhavostí textů. Cohenovskému posluchači se patrně zasteskne po někdejších silných melodických

TEN NEW SONGS Leonard Cohen
1	In My Secret Life
2	A Thousand Kisses Deep
3	That Don´t Make It Junk
4	Here It Is
5	Love Itself
6	By The Rivers Dark
7	Alexandra Leaving
8	You Have Loved Enough
9	Boogie Street
10	The Land Of Plenty

motivech a plnokrevných živých nástrojích, všimne si trhání větného významu - u puntičkáře Cohena jindy neslýchaného - v písni Tisíc polibků hluboko a chvílemi asi pošle k šípku naprogramované bubny.

Ale nakonec to asi dopadne jako v písni That Don´t Make It Junk: "Svůj diamant jsem dal do zastavárny, ale to z něj nedělá veteš." Cohenův zasněně erotický hlas má teď nesporně ještě menší rozsah, ještě míň zpívá a víc polorecituje. Zkrátka hučivé trní mezi altovou a sopránovou růží. Ale jaké trní! "A někdy, když se noc zpomalí, sebereme odvahu a ubozí a pokorní sestoupíme tisíc polibků hluboko." Dřív Cohen zpíval víc o naplnění touhy, dnes o jejím unikání. Zklidnil se po svém. Pořád touží po lásce a pořád sahá po bibli; Při řekách temných je vlastně parafrází Při řekách babylonských, kterou máme zažitou s Dvořákovou hudbou.

Inspiruje se i u málo známého řeckého básníka C. P. Cavafyho (Odcházející Alexandře). A končí dvěma přece jen silnějšími melodiemi: Boogie Street oslavuje život, který si Cohena dohonil i v klášteře, modlitebně volná Země hojnosti se pak snaží ten život ochránit před zprůmyslněním. Čím líp rozumíme veršům přiložené brožury, tím míň jsme odkázáni na pouhý zvuk a tím víc nás nové album obohacuje. Cohen stále vybásňuje diamanty.

Leonard Cohen - Ten New Songs. Obal alba.