Na třetí desce Rejdit se východočeská skupina Walk Choc Ice našla. Jako by se uvolnila záklopka a nahromaděná energie se nedočkavě rozlila. Kapela nepředvádí obvyklou fyzkulturu svalovců, kteří pouze míchají třeba funk s rapem. Rejdění v režii Walk Choc Ice probíhá spontánně a míří od kypícího stylového guláše kvalitativně výš, k solidním formám písniček. Takové probuzení sotva kdo čekal; předchozí, druhé album bylo zamrzlé, bezradné a neurčité.
Píseň Vopal to posluchače přepadne jako bandité rytmu a vtáhne do atmosféry desky. Halellujah! zní nakažlivě funkově, skladba Domek se ohýbá, jako by se ocelové pruty proměnily na pryž, zatímco rapový refrén masíruje vzdouvající se vlnění muziky. Song Normal Day patrně uspokojí i konzervativní česká rádia; naštěstí tato melodicky výrazná balada není proslazená, ale proudí s ležérní lehkostí a strunnou strohostí. Podobně vyznívá píseň Jako déšt, ze které by se posunutím několika páček na mixpultu dal udělat bytelný kýč. Skladba Co uděláš poskočí jen o energetický stupínek výš, kapela přišlápne a opře se víc do nástrojů. Z kombinace kytar a bubnů lze uplést i metalovou Kru, uzemněnou drsnou basou Tomáše Kopeckého a zvrásněnou ostrými rejdy kytary Vladimíra Zotova. Zpěv Honzy Křížka osciluje na pomezí syrovosti a líbivosti, obsahuje "škrábavě" zneklidňující i měkce konejšivé polohy, to všechno v jedné písni. Walk Choc Ice: Rejdit Hallelujah! Domek Drápky křídla Nás dostanou Kra Faty Napříč Každej den Se mnou dejchej Si zalítám Budha
Vyvážený zvuk zdůrazňuje přirozené barvy nástrojů, muzikanti se zbytečně nepředvádějí - a pokud trochu ano, pak si jenom hrají, třeba ve swingujícím závěru Normal Day. Takhle nějak by mohly hotové rockové kapely vstupovat do světa popu.
Rozhovor s Honzou Křížkem
Co jste se za sedm let naučili?
Muzikantskou pokoru. Nutí nás hrát co nejméně, ale tak, aby v muzice bylo všechno. Jenže pořád ještě hrajeme moc. A naučili jsme se jezdit včas na koncerty, což jsme dřív nepovažovali za důležité.
Jak k tomu přispěl Ivan Král, jehož jste na koncertech doprovázeli a který vám produkoval předchozí album?
Hodně. Ivan Král dokázal vyhmátnout melodii, věděl, jak se dělá písnička, aby zněla jednoduše. Ale nakonec jsme se rozešli. On na nás neměl tolik času. Spolupráce s Ivanem Králem nám dala píseň Rejdit, ze které žijeme dva roky. Rejdit mezi styly - přirozeně, lehce a dravě se pohybovat v muzice, to je náš přístup. Nejsme originální, pracujeme s tím, co vymyslí druzí. Muziku vstřebáme, přežvýkáme a vyplivneme po svém.
Pak si vás vzal na starost producent Radim Hladík, legendární český kytarista. V čem byl jeho přístup dobrý?
Když jsme mu předložili dvacet písniček, řekl: Dobrá, ale pracujte dál. Hladík nás ždímal, dělá to dál a doufám, že dlouho bude. Zajímá ho, jak je postavený repertoár, vypraví se za námi na koncert a zhodnotí ho. Trochu jsme zapadli i k němu do rodiny. Jeho manželka nám dělá manažerku. Za sebe můžu říct, že díky Ivanovi a Radimovi jsem muziku nezabalil. Mohl jsem také skončit ve fabrice. Ovšem zapomenout bych neměl na svého otce. On mě na začátku inspiroval, kdysi hrál na bicí, má spoustu desek, sleduje muziku od Mozarta přes Jethro Tull a Metalliku třeba až ke Kate Bushové. Měli jsme zásadní debatu. Říkal mi: Myslíš, že ti stačí talent? Spousta lidí bez talentu dělá víc než ty a mají výsledky. Vyhecoval mě. Naši předchozí desku komentoval: Nic moc. Těžce jsem to snášel. Ale kdyby mu na nás nezáleželo, nedělal by to. Právě jsem mu dal nové album. Ještě nevím, co si o něm myslí.
Podle toho co hrajete, lze usuzovat i na to, že jste hodně poslouchali americké Red Hot Chili Peppers. Je to tak?
Absolutně. Jsou to čerti i andělé v jedné písničce. Našel jsem se v nich. Bylo to asi logické. Už v dětství mi babička říkala: Jsi rarach, ale když vidím ty tvoje oči...
Nejedna kapela ventiluje vztek nebo nespokojenost. Pociťujete něco takového i vy?
Kdyby se mi stalo něco hrozného, asi bych to řešil i v muzice. Ale k tomu nedošlo. A tak spontánní agresivitu, kterou zřejmě pociťuje každý, posíláme pozitivním směrem. Uděláme komedii i z televizního playbacku. Chceme mít nadhled jako Cimrmani nebo britští Monty Python a přenést ho do muziky.
Myslíte, že to někdo ocení v příšerných televizních estrádách?
Už mi někdo vynadal, že jdeme do televize. Muzikanti z venku by možná ocenili, že se dokážeme brodit sračkami. Existuje u nás hudební kanál? Ne. Tak jak se má kapela dostat do televize, aby se o ní lidi dozvěděli? Jdeme do televizního Rande, kde můžeme prezentovat naši muziku. Eso je jediná televizní hitparáda v téhle zemi. Lidi tam očekávají Lunetiky nebo V.I.P. Tak jim ukážeme něco jiného.
 Obal CD Rejdit |
 Zpěvák skupiny Walk Choc Ice Honza Křížek |
 Skupina Walk Choc Ice |
 Skupina Walk Choc Ice |
 Skupina Walk Choc Ice |
 Skupina Walk Choc Ice |
