ČTK informovala o smrti Adamové její rodina.
Nezapomenutelný je její společný herecký koncert s Janem Werichem v televizním filmu Kočár nejsvětější svátosti. V roce 2003 hrála ve filmu Želary, jednu z posledních rolí měla ve filmu Líbáš jako Bůh.
Jako na vitální herečku se zvláštním a zajímavým smyslem pro humor vzpomíná na Adamovou režisér Želar Ondřej Trojan. "Strávil jsem s Jarkou hodně času, ze začátku to byla těžká práce. Měla na sobě těžkou paruku, kostým. Chodila po horách, nejdřív jsem si říkal, jestli jsem neudělal chybu. Pak jsem ale byl rád, že tu roli přijala. Když tak běhala v mrazech a závějích, obdivoval jsem ji. Byla to úžasná filmová role, jsem rád, že jsem jí tu úlohu mohl nabídnout a že ji tak skvěle ztvárnila. Rád bych jí poděkoval." Režisér připomněl, že v Želarech hrála také Zita Kabátová, která navždy odešla na konci května tohoto roku. "Bylo mi ctí, tak úžasné dámy režírovat."
Adamová ve filmu Želary
V tomto filmu se s Adamovou potkala i herečka Aňa Geislerová, která ve snímku ztvárnila hlavní roli. "Já si ji pamatuju ještě z dětství, ona mě znala jako batole, protože byla kamarádka s mojí babičkou. Já ji mám zafixovanou jako ženskou plnou energie," svěřila se Geislerová. "Mám skoro pocit, jako kdyby odešel někdo z rodiny. Je mi to líto."
Adamová ve filmu tolik příležitostí nedostala, výrazně na sebe upozornila celou řadou charakterních rolí především v divadle. Po absolvování konzervatoře v roce 1946 nastoupila do vinohradského divadla, poté vystřídala několik pražských scén, od roku 1956 působila v Divadle ABC, respektive Městských divadlech pražských.
Jednou jsi dole, jednou nahoře
Svůj klikatý život jednou herečka Jaroslava Adamová popsala slovy písně W+V jednou jsi dole, jednou nahoře. Po válce ještě zažila Frejkovu éru na Vinohradech, hrála s Vlastou Burianem, s Janem Werichem excelovala v jednom z mála z jejích filmů, Kočár nejsvětější svátosti, později hrála třeba s Václavem Voskou či Irenou Kačírkovou. Ve filmu a v televizi se pak začala více objevovat až koncem 90. let. Za své působení v dabingu získala Cenu Františka Filipovského, v roce 1997 dostala Cenu Thálie za celoživotní dílo a v roce 2001 byla vyznamenána medailí Za zásluhy.
Postavy, jimž na jevišti vdechla život, se divákům často vryly do paměti hloubkou pochopení niterné podstaty a plnokrevností. Mnohdy až mrazilo z hrdé pýchy, chladné zloby a vášně, kterou Adamová propůjčila sobeckým, panovačným a neúprosně tvrdým hrdinkám. "Jsem pro ně ochotna udělat všechno. Zbláznit se, mít hysterické záchvaty, ale stejně nakonec musím zahrát to, co autor napsal," řekla jednou.
"Pro mne znamená hrát něco tak nezbytného, že se to blíží určité posedlosti," přiznala se před lety někdejší členka Divadla na Vinohradech a dalších scén, naposled Městských divadel pražských. Celý život "dělala divadlo pro potěšení své a snad i jiných". "Prostě jsem celý život pominutá divadlem."
Když absolventka pražské konzervatoře Adamová začínala, hovořilo se o ní pro talent a zvučný hlas charakteristického zbarvení jako o budoucí tragédce, nástupkyni slavné Anny Iblové. Dramaticky vypjaté role patřily vždycky mezi její majstrštyky.
Za více než 60 let na scéně hrála kupříkladu Annu Kareninu, Hedu Gablerovou, Marii Stuartovnu či Aurélii v Bláznivé ze Chaillot anebo Alici z Play Strindberg. Vystupovala i ve Skleněném zvěřinci milovaného Tennessee Williamse, Sartrových Mouchách, Simonových Drobečkách z perníku či Dürrenmattově Návštěvě staré dámy a v Topolově Stěhování duší.
Thálie 2000 - Ivan Trojan a Jaroslava Adamová - Ivan Trojan a Jaroslava Adamová na předávání cen Thálie za rok 2000.
Adamová v divadle zažila od roku 1946 ještě Frejkovu éru na Vinohradech, a když musel odejít, jako "jeho herečka" šla i ona. Setkali se pak ještě krátce v Karlínském divadle, kde hrála i s Vlastou Burianem. Později si "tu ošklivou, zrzavou, expresionistickou, od Frejky zkaženou herečku" vzal do divadla Jan Werich. Stala se pak jeho dobrou "katastrofální přítelkyní", protože mu byla nablízku v dobách nepohody. Společný herecký koncert přibližuje dodneška Kočár nejsvětější svátosti.
V Městských divadlech pražských se stala vedle Václava Vosky, Ireny Kačírkové a dalších na dlouhá léta hvězdou souboru. Zvlášť Voskovi dělala často partnerku. "Hrát s ním něco, co třeba napsal Oscar Wilde, to byly ťukesy," vzpomínala ráda.
S Adamovou na prknech stál také herec Ladislav Trojan, který o své kolegyni hovoří jako o přátelské ženě. "Byl mezi námi přátelský vztah, rád jsem se na ni díval i jako divák."
Adamová ve filmu Radúz a Mahulena
Při společenských akcích se s Adamovou několikrát setkal režisér Zdeněk Troška. "Mrzí mě to, byla to šlechtična. Fantastickým způsobem dokázala zahrát každou roli, jak markytánku, tak kněžnu, všechno pravdivě. Obdivoval jsem ji ve filmu režiséra Petra Weigela Radúz a Mahulena."
Adamová ve snímku z roku 1970 ztvárnila královnu Runu. "Byla to paní herečka, hrála úžasným způsobem."
Na rozdíl od divadla byl nicméně film k Adamové spíše nevšímavý. Přesto z filmového plátna její hlas zazněl mnohokrát, když namlouvala Jeanne Moreauovou, Sophii Lorenovou nebo Annu Magnaniovou.V posledním desetiletí se objevila kupříkladu v televizním filmu Společnice, kde měla za partnerku Tatianu Vilhelmovou, nebo ve snímku Želary Ondřeje Trojana. V jedné z posledních rolí ztvárnila babičku Alžbětu ve filmu Líbáš jako Bůh.
Manžel Julius Albert, který před lety zemřel, byl protipólem jejího temperamentu, měli spolu syny Marka a Julia.
20. října 2009 |
