Všechno to začalo, když mladý americký komik Daniel Singer napsal ani ne půlhodinovou verzi Hamleta pro pouhé čtyři herce - mezi nimi byli Singerovi přátelé Jess Borgeson a Adam Long. Kus měl úspěch, a tak následovala podobně radikální úprava Romea a Julie. To byl základ pro budoucí Reduced Shakespeare Company a jeho "opus magnum" - tedy Souborné dílo Williama Shakespeara.
Tři autoři a současně protagonisté s inscenací prorazili také ve Velké Británii, odkud se dílo ve formě divadelní hry rozšířilo i do dalších částí Evropy. Dnešní českou premiéru připravil režisér Jan Borna s Miroslavem Táborským, Martinem Matejkou a Janem Vondráčkem. Do češtiny hru převedl Jiří Josek, z jehož překladů se také citují výňatky z dramatikova díla.
Shakespeare za hubičku
"V Anglii zná Shakespeara podrobně každý školák. Stačí tedy, když známou větu řeknete trochu jinak, a Angličané se plácají smíchy do kolen. My jsme na to museli jít trochu jinak," objasňuje režisér Borna. "U nás naopak Shakespeara zevrubně nezná nikdo, a tak to hrajeme právě o tom," říká.
Text vzali jako výchozí princip. Stejně jako Američané Singer, Borgeson a Long společně hráli, improvizovali a z toho nakonec vytvořili pevný tvar, v Dlouhé si podobně budou hrát Táborský, Matejka a Vondráček.
"Text jsme sice dostali ve formě hry, ale je jasné, že je to zápis toho, jak tři chlapi kongeniálně blbnou na téma William Shakespeare. Leccos z toho bylo nepřevoditelné do češtiny či českých reálií, takže originál se nám stal mapou či jízdním řádem," popisuje Táborský, který z trojice herců platí za největšího "shakespearologa", a tudíž je odpovědný za nejvíc úprav a dodělávek v původním textu. Shakespearovy sonety prý zazní dokonce v anglickém originále.
Jan Vondráček je zase autorem hudby, která má podobně jako inscenace velký žánrový rozsah, dojde dokonce i na rap. "Herci z velkých kamenných divadel často hovoří o tom, jak si chtějí zahrát nějakého Shakespeara, nejlépe Hamleta. No a my si od Shakespeara zahrajeme úplně všechno," žertuje Matejka. A Vondráček dodává, že dalším velkým kladem inscenace je její finanční nenáročnost: ke svému životu nepotřebuje nákladné kulisy ani efekty, jen energii herců. "Je to komplet Shakespeare, a to za hubičku," dodává.
Divadelní fastfood
Verze v Dlouhé dostala podtitul Divadelní fastfood a chce nejen bavit, ale i reagovat na současnost, která si nejrůznější výtahy, digesty a zjednodušení, které lze vstřebat rychle a bezbolestně, oblíbila. "Je to, jako když si dáte bažanta na víně, kterého ovšem dostanete rozemletého v housce," naznačuje Táborský a režisér Borna doplňuje, že inscenace není parodií na Shakespeara, jako spíš právě legrací namířenou proti všemožným "redukcím".
Tím se rozhodně původní američtí autoři a ani jejich následníci, kteří pokračují v personálně obměněné Reduced Shakespeare Company, netrápí - podobným zhušťujícím způsobem do půlhodinky zpracovali například také Wagnerův operní cyklus Prsten Nibelungů, americké dějiny, Bibli či Lucasovy Hvězdné války.
