RECENZE: Když Gladiátor zkouší vytrhnout velrybě stoličku

Russell Crowe, nositel Oscara za Gladiátora, hraje ve vlastní režii hrdinu válečného dramatu Cesta naděje, které dnes vstupuje do našich kin. Jenže ve skutečnosti jde spíš o poválečnou romanci.

Drsný farmář s poctivýma očima a vypracovaným, poněkud již zbytnělým tělem. To je hrdina Cesty naděje, který se vydá čtyři roky po konci první světové války z Austrálie do Turecka, aby na dobrodružné pouti nalezl hroby svých synů padlých v bitvě u Gallipoli. Když se spojí stručný obsah s téměř westernovými obrázky, divák čeká něco na způsob dobrodružné výpravy Divokým Kurdistánem.

Cesta naděje

40 %

Režie: Russell Crowe

Hrají: Russell Crowe, Olga Kurylenko, Jai Courtney

Austrálie, USA, 111 minut

Kinobox: 66 %

IMDb: 7.0

Ale chyba lávky, hercova režijní prvotina není velkofilm, nýbrž popisná romance bloudící unyle mezi minarety a krajinou po bitvě. Nebýt patetické vážnosti, připomněla by komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku. Neboť osamělý poutník v cizí zemi potká též osamělou matku malého uličníka, jemuž chybí tatínek.

Jediný profesionál, o kterého se Crowe může opřít, je kameraman Andrew Lesnie, nositel Oscara za Pána prstenů, který velkoryse pracuje s prostorem zejména v australských pasážích. Ovšem v Istanbulu už jen paběrkuje běžné ornamenty jako exotický půvab tržiště, mešity či modelky Olgy Kurylenko.

Šlechetný jako Noe

Obsahově předvídatelná historka je plná bezúčelných scén a vypravěčských banalit, k nimž patří zpětné útržky obrazů tu z válečné vřavy, tu z idylického dětství synů. Jejich matku pohřbí Crowe již v úvodu s mužnou slzou, načež dá knězi najevo chlapskou ráznost ateisty. Na výjevu si herec zjevně zakládá – ale kýčovitější aby pohledal.

V podobném duchu se nesou také politicky zabarvené dialogy ošlehaných mužů ve vojenských uniformách; jediný záblesk zdravé přirozenosti přináší alespoň zpočátku chlapec, spatřující v cizinci vítaný zdroj příjmů. Jenže to je málo i na prvotinu, zvláště když Crowe hraje farmáře stejně jako loni hrdinu díla Noe: tedy ušlechtile, tklivě, nijak.

Typické je, že se Cesta naděje zatím testuje mimo Státy, kam přijde až v dubnu a jen do úzké sítě kin. Někde už zkrátka vědí své.