Máte pro evropskou tour něco jako standardní scénář, nebo se na každou show připravujete zvlášť? Můžeme čekat nějaké narážky na Čechy nebo Českou republiku?
Protože jsem dosud po Evropě nevystupoval, budu muset využít některé skeče z mých tří předchozích show. Takže to bude něco jako „best of“ mých vtipů. Snažím se necílit přímo na publikum, ale když mne pak na místě něco zaujme, zkusím o tom něco napsat do budoucna.
Často si utahujete z blízkých, hlavně rodičů. Asi to všechno nebude podle skutečnosti, ale neřekli vám někdy něco?
Velká většina toho, co říkám, pravda je. A rodiče to milují. Rádi se dívají na moje stand-upy a podporují mne, takže se jim líbí i to, že jsou součástí show.
Měl jste někdy s nějakým vtipem opravdový problém? Podařilo se vám někoho vážně urazit?
No, samozřejmě. Právě do téhle tour jsem zahrnul příběh o mém pobytu v Indianapolis. Tam jsem totiž řekl vtip, po kterém se čtyřicet lidí zvedlo a odešlo pryč.
Začal jste dělat stand-upy velice mladý, nebojíte se brzkého konce? Co budete dělat, až vás prostě nic nového nenapadne?
Jestli brzkým koncem myslíte smrt, tak ano, smrti se bojím. Materiál mi ale nikdy nedojde, svět sám o sobě a hlavně někteří pitomci v něm si totiž vždycky najdou způsob, jak mne naštvat či vytočit.
Je nějaké téma, ze kterého byste si neutahoval? Máte hranici, za kterou nejdete?
Nemám. Jsou témata, o kterých nevtipkuji, ale to jen proto, že to zatím neumím. Některá témata působí obecně jako tabu jenom proto, že komici jsou líní o nich vtipkovat.
Hodně světových komiků před časem zmiňovalo Robina Williamse jako svůj velký idol. Byl inspirací i pro vás?
Ano, byla to legenda. Vyrostl jsem u Aladina, Táty v sukních a Hooka, takže mne jeho smrt opravdu zasáhla. Jsem si jistý, že právě on byl tím, kdo leckterého z komediantů rozesmál poprvé.
Williams byl známý i svojí láskou k alkoholu. Říká se, že mnoho svých skečů vytvořil, když pil... Je obecně alkohol komikům velkou inspirací?
Ano, já piju dost. Ale jen proto, že je to společenská záležitost. Rád se po show setkávám s lidmi a klábosím a právě alkohol mi pomáhá po výstupu zklidnit adrenalin. Navíc mi je čtyřiadvacet a mám rád víno, takže klidně piji, když se mi chce.
V jednom rozhovoru jste zmínil, že vám nestačí smějící se publikum, zároveň prý chcete, aby trochu přemýšlelo. Co se jim podle vás má po show honit hlavou?
Nikdy jsem neřekl, že bych nebyl spokojen se smějícím se publikem - miluji smích v publiku. To je to nejlepší. Jen se cítím zodpovědný za to, aby se lidé alespoň v jednom momentu mé show zamysleli.
