V sobotu si dali pod bájemi opředenou horou Říp sraz legendy rocku včetně Ozzyho Osbourna, Nazareth nebo Kena Hensleyho. A mělo to něco do sebe. Magnet Řípfestu, zpěvák Ozzy Osbourne, byl ve formě. Zavzpomínal na svou minulost s kapelou Black Sabbath i na některé pecky ze své sólové kariéry, počínaje písní Bark at the Moon přes novinku Let Me Hear Your Scream až po sabbathovský přídavek Paranoid.
Ctitelé intonačních jistot by asi obraceli oči v sloup, ale na perfektním zpěvu Ozzyho styl postavený není. Je to charismatická skřehotavá postavička z říše rockových přízraků. Navíc pod Řípem si vedl dobře, jakkoli si tradičně pomáhal křikem a neustálým vytleskáváním zhruba desetitisícového publika.
Vyšel mu také obvyklý trik veteránů populární hudby. Obklopil se mladšími muzikanty s hřívami vlasů, kteří lítali po pódiu jako čerti. Přitom dodali muzice energii i metalicky rockový břit. A Ozzy se mohl prezentovat jako krotitel svých mániček i principál programu, v němž došlo také na písně Suicide Solution nebo I Don´t Want to Change the World.
Ovšem sabbathovský hit Iron Man, v němž si zazpívalo i publikum, kapela příliš uspěchala a setřela tak kouzlo jeho hrozivé valivosti. Jako by chtěla urychlit lehce přes hodinu trvající vystoupení, které bylo ve srovnání se zpěvákovými standardními koncerty z poslední doby zbytečně zkrácené o čtyři až pět písní.
Ken Hensley to vzdal po Lady in Black
Před Osbournovou partou vystoupila rovněž kapela Nazareth, na níž vyrůstali někteří rodiče dnešních třicátníků. Nakřáple chraplavý hlas Dana McCaffertyhomá zajímavé barvy, lidi si s ním zpívali Dream on nebo Love Hurts, ale ze skupiny příliš čišela muzejní vyčpělost.
Další očekávaný veterán Ken Hensley se dlouho marně pokoušel zprovoznit své elektrické varhany, bez nichž prý nemá koncert smysl. Spolu s kapelou připomněli pouhé dvě písně z dílny Hensleyho památné skupiny Uriah Heep, hlavně baladu Lady in Black, a pak se poroučeli za velkého zklamání fanoušků ze scény.
Naopak američtí Korn oslnili a zkrátili čekání na Ozzyho svým typicky hutným, pádně agresivním vystoupením. Prolínání syrového rocku s prvky rapu nedávalo takový prostor melodiím, ovšem právě tím se odlišili od veteránů. Výtečně rozšířili stylovou nabídku Řípfestu, do které patřila i sestava kolem zpěvačky Deborah Bonhamové.
Pokud víkendové rockování pod Řípem bylo startovním ročníkem nového festivalu, bude rozhodně co vylepšovat. I v úpravě areálu, který se po odpoledním dešti ponořil do mazlavého bláta, v němž tisíce lidí neustále přešlapovaly. Nepřišel nikdo, kdo by se pokusil zpevnit aspoň povrch kolem stánků. Rozdělení diváckých sektorů na gold či silver, tedy zlatý a stříbrný, působilo spíš ironicky. Všudypřítomné bahno rozdíly setřelo.
Zvuk nebyl vyrovnaný, zvláště v sektoru vzdálenějším od pódia. A vzhledem k uváděné dvacetitisícové kapacitě areálu mohli pořadatelé vztyčit aspoň jednu projekční plochu, aby lépe viděli i lidé v zadních řadách. Jinak výhled na okolní krajinu z úpatí Řípu byl zvláště při podvečerním slunci úchvatný. Ale za něj si publikum nezaplatilo.
Hodnocení MF DNES: 50 %
