RECENZE: Kondomy a šílenství. Hamlet pro mladé je někdy příliš laciný

Nejnovější nastudování klasické hry od Williama Shakespeara přivedl do pražského Švandova divadla režisér Daniel Špinar. Jak sám před premiérou uvedl, pokusil se do anglosaského dramatu dostat nyní tolik populární severskou atmosféru. Dal důraz nejen na Hamletovo, ale i na Oféliino šílenství.

Hamlet

75 %

Švandovo divadlo, Praha

Premiéra: 7. prosince 2013

Režie: Daniel Špinar

Hrají: Miroslav Hruška, Zuzana Onufráková, Marek Pospíchal, Filip Čapka, Patrik Děrgel, Jaroslav Šmíd, Petra Hřebíčková

Ze hry proto skutečně nejvíc vyčnívají momenty, kdy se Ofélie prohrabuje vlastním hrobem, Hamlet se nechává prostoupit otcovým duchem, aby krví psal tiché svědectví na sklo vitríny, sípá své monology do mikrofonu či prostě jen tak nepochopitelně na scénu přikráčí v medvědím převleku. Viktoriánský nádech hradu Elsinor se sépiovými podobiznami na stěnách pak k ponuré atmosféře přímo vybízí.

Režisér si však zároveň vytkl za cíl nebrat se příliš vážně. Sám si tak nadějně budovanou atmosféru zbytečně sráží, ať už halasným škádlením mezi Hamletem a Horaciem či třeba levným momentem s kondomy. Divák Shakespeara zná či ho poznat chce. V obou případech proto na Hamleta míří jako na tragédii. A tou by Špinarova hra byla beze zbytku, kdyby se nepokoušela žánrově tak rozkročit.

Dokazuje to i v závěru, kdy skvěle vyznívá moderní minimalistické zpracování šermířského finále. Opona tak padá do hmatatelného ticha rodinné tragédie. A líto to pak přichází nejen mladým fanynkám Patrika Děrgela, které v závěru nedutají z jiného důvodu.

Jinak právě Děrgel se své velké šance zhostil skvěle, hru táhne jako Hamlet mstící se i Hamlet šílící. Špinarovo zpracování může vzbuzovat nadšení i pohoršení, je třeba ale uznat, že má obsazením a zpracováním potenciál přitáhnout mladé lidi do divadla na klasiku.