Může se stát, že tu zítra nebudu, říká Radůza

  13:57
Písničkářka Radůza překonala táhnoucí se chorobu i komplikované těhotenství a po roce a půl je zpět na pódiích. Je však nekompromisnější než dřív. Už ji nebaví dělat nedůležité věci.
Radůza

Radůza | foto:  David Neff, MAFRA

Na pódiu ze sebe vydává písničkářka Radůza úplně všechno. Každý koncert vypadá, jako by měl být její poslední. Ona sama říká, že žádné příště už opravdu být nemusí. Tento rok přišla s novou deskou Miluju vás. Totéž stále říká své rodině i posluchačům ve vyprodaných sálech. Možná proto se cítí silnější než dřív.

RadůzaV bukletu nového alba jsou otištěny i fotky obou vašich dětí. Proč jste je tam vybrala, když jste si až dosud soukromí spíše střežila?
Hodně jsem to řešila, ale řekla jsem si, že snímky tam být musí. Písničky se týkají mé rodiny i toho, co jsme spolu za uplynulý rok prožili. Témata na cédéčku jsou hodně osobní. Kdybych vybrala neutrální fotky, nebyla by to poctivá výpověď.

Vybrala jste snímky z dovolené?
Jsou to fotky z prázdnin v Turecku. Polovina mé rodiny je turecká.

Miluju vás se jmenuje jedna píseň z nového alba. Dá se vztáhnout i na publikum?
Když jsem písničku psala, bylo to pro moji rodinu. Na koncertech ji hraji lidem a zpívám pro ně. Když jsem se vrátila po pauze na pódium, překvapilo mě, že jsou sály vyprodané. Připadám si, že nejsem na vystoupení, ale v obýváku.

O Radůze

RadůzaRadůzu objevila v roce 1993 kolegyně Zuzana Navarová, která ji pozvala na koncert skupiny Nerez do pražské Lucerny a byla její patronkou v počátcích kariéry. Zpívající harmonikářka, kytaristka a pianistka, která vystudovala konzervatoř v oboru skladby, vyrostla v jedinečnou šansoniérku, jež vystupuje hlavně v klubech. Inspiraci nachází ve folklóru i městských odrhovačkách. Za album ... při mně stůj (2003) získala tři výroční ceny Akademie populární hudby a její desky včetně titulu V hoře (2005) se bez velké reklamy dostaly na přední místa prodejních žebříčků. V červnu 2007 se jí narodil syn, v březnu 2009 přivedla na svět dceru. Kvůli rodině si dopřála rok a půl pauzy, na scénu se vrátila loni v říjnu. Nové album Miluju vás (2010) vydala písničkářka na vlastní značce Radůza Records.

Těšíte se teď na koncerty víc než dřív?
Já jsem se vždycky těšila. Teď už vůbec nemám trému, ani malinko, vůbec se netrápím tím, že něco zkazím. Protože je to fakt jedno, když je člověk v podstatě doma mezi svými. Přišla jsem na to, že jsem měla celý život komplikovanou nemoc. Nyní držím bezlepkovou dietu a mám tolik síly, že mě koncert nestojí velké úsilí.

I dříve jste měla energie na rozdávání, ne?
Strašně jsem musela zabírat, někdy i silou. Nyní to jde skoro samo a to mě těší. Já si toho ale vážím, jsem opravdu ráda, že to takhle jde.

Jak dlouho trvala vaše poslední pauza?
Tentokrát byla delší, asi rok a půl. Měla jsem komplikovanější těhotenství. Začala jsem hrát loni v říjnu.

RadůzaMěla jste obavy z návratu?
Vážně ne, jen jsem měla nízké sebevědomí. Říkala jsem si: Co budeš lidem předvádět? Neumíš hrát, neumíš zpívat, písničky jsou blbé a ještě strašně vypadáš. Začínala jsem v pražské Dobešce. První tři písničky byly hodně nejisté, pak jsem si řekla: Takových věcí jsi přežila a teď se budeš bát? Co si budou lidi myslet? Pak to ze mě spadlo.

Změnila jste se během roku a půl, co jste byla mimo?
Paradoxně jsem nekompromisnější. Nemám čas kývat ze zdvořilosti na věci, na které kývat nechci. Život je strašně krátký. Může se stát, že tu zítra nebudu. A ten čas, který tady mám, přece nestrávím s lidmi a věcmi, které nechci. Nejdůležitější je, abych pokud možno vychovala děti až do dospělosti, abych je ochránila. Ostatní je v porovnání s tím nedůležité.

Z čeho vyplynula vaše nekompromisnost?
Když člověk nahlédne do tváře nějaké definitivy, přechodu do jiné dimenze bytí, přestane nedůležité věci řešit. Najednou je podstatné, jestli se milujeme s partnerem, jestli máme zdravé děti, jestli je milujeme a ony milují nás.

Vy jste nějakou životní definitivu nahlédla?
Ano. Skutečnost, že mi ji bylo umožněno nahlédnout a vrátit se, je obrovský dar. Musím být zodpovědnější. Vždycky jsem si myslela, že musím žít tak, jako kdyby mě mělo v nejbližší vteřině srazit auto. Tohle se mi potvrdilo a ještě víc se raduji z toho, že tady jsem.

RadůzaCo vás potkalo?
Byla to nemoc. Překvapilo mě, že ve chvíli, kdy jsem si myslela, že by moje pozemská pouť mohla skončit, začala jsem jednat naprosto racionálně. Ani svým nejbližším jsem nic neřekla, mluvila jsem o tom jen s nejlepší kamarádkou, kterou jsem zaúkolovala. Požádala jsem ji, aby zařídila některé věci, aby rodině řekla, co mají třeba prodat. A strašně se mi ulevilo. Hlavně jsem v tu chvíli pochopila, že nemá smysl lhát ze zdvořilosti nebo někoho šetřit. Když se mě pak někdo na něco zeptal, řekla jsem mu pravdu. Bez obalu. Ale spíš to asi mělo význam pro mě. Utvrdila jsem se v tom, co je důležité. Dříve jsem cítila, že by člověk neměl lpět na ničem. Jenže ono to dobře funguje do doby, než začne jít o děti. Pak by člověk dal vlastní život za to, aby byly zdravé a žily. Oželet tuhle touhu, nejpřirozenější pud, který se asi nedá ani rozumem ovládnout, je hrozné.

Už je to všechno za vámi?
Pro tuto chvíli. Určitě vám můžu slíbit, že jednou umřu. A můžu vás ujistit, že v tom pro sebe nevidím nic žalostného. Není to nic tragického.

V písničce Miluju vás zpíváte, že život a smrt spolu souvisí jako rub a líc jedné mince?
Ano. Nožem si můžu zachránit život, ale můžu jím i zabít. Zabiju králíka a upeču si ho, tou smrtí sobě zachovám život. Je to všechno v jednom. Myslela jsem, že se začnu připravovat na ten svůj rozhodný boj, jestli to vyjde nebo nevyjde. A při tom vznikla tahle písnička. Byla pro mne zásadní.

I terapeuticky?
To jsou všechny. (smích)

Všech sedmnáct písniček z nového alba pochází z poslední doby?
Ano. I dvě ukolébavky.

Když jsem slyšel song Čokoláda, vzpomněl jsem si na Zuzanu Navarovou.
Já taky. Sedla jsem si k pianu a písničku jsem napsala najednou. Když jsem ji potom hrála do telefonu manažerce Zuzaně Hanouskové, říkala jsem: "To mi nadiktovala Zuzka Navarová." Ona byla taková srandistka, tak mi možná občas shora zamíchá karty a někdy mi do té inspirace něco foukne, aby mi zamotala hlavu.

RadůzaŘekněte mi něco o vaší nové desce.
Písničky jsem psala jsem je, když jsem se nemohla moc pohybovat. Řešila jsem si osobní věci, netáhlo mě to k experimentům. Ve studiu jsme pak všechno, a to včetně zpěvu, nahráli na jeden zátah. Ono to pak má úplně jinou atmosféru. Ale do experimentu se pustím na jaře. Kamarádi dudáci, se kterými jsem natáčela předchozí album O Mourince a Lojzíkovi, budou natáčet vlastní desku. Poprosili mě o spolupráci. Budu s nimi zpívat lidové písničky z Domažlicka. Hodně se těším, pro mě bude folklor experiment.

Bylo řečeno, že v obalu desky máte i fotografie z Turecka, jak na vás ta země působí?
V Turecku se mi líbí, jezdíme tam vždy na čtrnáct dní. Rodina mého přítele nás přijala takové, jací jsme. Sice spolu máme dvě děti, ale nevzali jsme se. Příbuzní z jeho strany na nás netlačí, což je moc hezké. Oni hovoří jen turecky, domluvím se s nimi velice špatně, ale jsem tam ráda. I když v jejich městě není skoro kam zajít, ono neleží ani u moře. Celý život bych tam asi nevydržela. Jinak západní Turecko je na tom asi jako Řecko. Rodinné vztahy jsou podobné.

Myslíte velká pospolitá rodina?
Asi tak. Včetně tradičního rozdělení rolí v rodině. Čím víc na východ, tím je to divočejší, až k hranicím s Íránem, kde se dějí nevídané věci. Turecko je jinak moc pěkná země a obyvatelé jsou pohostinní. Nikdy jsem nezažila obtěžování, se kterým jsem se setkala v jiných zemích. Ale možná je to tím, že když tam jedu, oblékám se jako jedna z nich. Vezmu si jejich květované kalhoty a na hlavu šátek, i když bych nemusela. Oni si zakládají na tom, že jsou sekulární stát. I Turkyně chodí v nátělnících. Ale na venkově mají tradiční zvyky. Není pro mě těžké se jim přizpůsobit.

Vzala byste Turky do Evropské unie?
Myslím, že výhledově by to bylo skvělé. Ale kvůli rozlehlosti jejich země a obrovským rozdílům mezi východem a západem si v tuhle chvíli myslím, že na to nejsou připraveni ani oni, ani my. Ale musím uznat, že lidi jsou tam fajn.

Zahrála jste jim?
Ano. Než jsme tam měli jet, ptala se rodina mého přítele: "A co ta tvoje holka dělá?" Když se dozvěděli, že jsem zpěvačka, málem je omyli. Oni si totiž představili zpěvačky z tureckých estrád, které jsou pro ně nepřijatelné. Já jsem přijela v džínách, tričku, na nohách pohorky. Koukali na pohorky číslo 43, které vypadají jako tank, a divili se: "Ona je opravdu zpěvačka?" Maminka se opatrně vyptávala: "Radůzo, zpíváš v tom, co máš na sobě, nebo nosíš nějaký kostým?" Myslela, že si oblékám flitry a výstřihy jako holky z těch estrád. Řekla jsem jí, že zpívám v džínách a tričku.

RadůzaVěřili vám, že jste zpěvačka?
Myslím, že ani moc nevěřili, že jsem zpěvačka. Až letos jsem si s sebou vzala harmoniku a zahrála jim. Byli docela překvapení. Pak si našli nějaké informace na internetu a maminka se ptala: "Hele, chodíš taky do televize?" "Moc ne, jen někdy," řekla jsem. "Chodíš do televize a teď tady s námi sedíš jen tak na zemi a jíš salču?" "No mně to chutná," řekla jsem jí. Nemohla uvěřit. Pro ně je to rozdělený svět.

Jak se jim líbila vaše muzika?
Líbilo se jim, když jsem zazpívala dvě turecké písničky, které jsem se naučila. Co říkali těm mým, nevím. Neptala jsem se jich. Mám spíš pocit, že hudbou obtěžuju. Proto jsem cvičila na harmoniku, když odešli z domu. Jakmile se někdo vracel, zase jsem přestala. Pro děti tam byl ráj, Turci je mají hodně rádi. Přijely odtamtud rozmazlené. Mají tam volnější život, ještě k nim nedorazily evropské předpisy o bezpečnosti. Sama jsem zjistila, že tamější děti se lépe učí odhadovat rizika. Zdá se mi, že u nás se to už začíná přehánět.

Dříve jste hodně sbírala po cestách písničky, teď kvůli rodině zůstáváte spíš doma?
Nové písničky se dostaly hodně do privátní sféry, ale uvidíme, jak to bude dál. S přítelem jsme dost velcí kočovníci. V létě jsme jeli s dětmi autem do Turecka přes Balkán. Pochází odtamtud jeho rodina. Navštívili jsme Řecko, místa, kde dříve žili, projeli jsme pobřeží. Měli jsme s sebou dokonce stan, ale s pětiměsíčním děťátkem to nebylo moc pohodlné. Tak jsme spali mastňácky po penzionech.

Jak jde dohromady koncertování s dětmi?
Donedávna jsem moc nehrála, natáčela jsem desku. Ale jinak vystupuju dvakrát třikrát do měsíce v Praze a třikrát až pětkrát mimo hlavní město. V průměru dvakrát do týdne. Pomalu už přestávám brát děti na koncerty. Chystám se, že přestanu kojit holčičku. Mohla by být doma s tatínkem.

Radůza představuje album O Mourince a LojzíkoviMiluji vás říkáte nejen rodině, ale i publiku. Jak na to reaguje?
Je hezké cítit, jak jsou lidé spokojení, když jim někdo řekne, že je miluje. Z publika zavane vlna tepla. Mám zvyk, že po koncertu si nechám rozsvítit v sále a loučím se s každým divákem. I proto jsem ráda, když nemusím hrát ve velkých sálech a vidím na ně. Potkávám se s jejich očima a navazuji s nimi kontakt. Vidím, že se během koncertu něco událo, proběhla výměna emocí.

Určitě byste zaplnila i větší sály...
Nikdy jsem nechtěla hrát ve velkých sálech. Na jevišti jsem sama. Nevytvářím velký hlukový val, dá mi víc práce naplnit celý prostor energií. Proto lidem říkám, aby nefotili. Oni přeruší tok energie a já ho musím znovu navazovat. Jsem schopna zaplnit sál pro čtyři sta diváků a vytvořit nějakou atmosféru. Ale není to jenom moje zásluha. Vždycky obrazně říkám, že na začátku koncertu otevřu nad hlavou takový trychtýř, ze kterého protéká energie a proudí do publika. Její množství, které mnou prochází, je limitované. Nemůže jí projít moc, aby mi to nespálilo obvody. Proto potřebuji menší sál. A proto nehraju open air. Zpívala bych do černé díry a nemělo by to vůbec smysl.

Aparatura může zesílit váš zvuk.
Ale lidi si nic neprožijí. Energie jde do otevřeného prostoru, diváci se nenechají vtáhnout do děje, není to vůbec interaktivní. Když nedojde k žádnému prožitku, tak to pro mě není dobrý koncert.

Budete hrát i v zahraničí?
Zvali mě kamarádi do Polska, kde je fajn publikum, dobře se s nimi dorozumím, ale teď se mi nechtělo, mám malé děti. Říkali jsme si s přítelem, že bychom jeli třeba příští rok. Abych je nemusela opouštět.

RadůzaZměnila jste svůj názor na hudební ceny?
Medaile a ceny se mají dávat za sportovní výkony, které jsou změřitelné. Ale jak změříte, kdo líp zpívá? Z hlediska operního belcanta je Václav Koubek špatný zpěvák. Ale na jeho koncertu se dojmu, nebo mě rozesměje. Cena je symbolem toho, že mě má nějaké procento lidí rádo a rozhodli se, že mi dají svůj hlas. Ale nese to s sebou riziko, že se na vás více zaměří média včetně takových, o která nestojím. Snaží se zpěváka vtáhnout do showbyznysu, který je z velké části postavený na tom, že se člověk stále někde ukazuje a že jsou o něm slyšet určité věci. Ale to s prací nesouvisí, pokud se neživím tím, že jsem celebrita. Pokud se chci živit hudbou, moje práce je sedět doma na zadku a vymýšlet písničky. Nevím, jestli bych si pro nějakou cenu přišla. Ty předchozí vyhrané sošky doma nemám.

Kde skončili ti tři andělé?
Jednoho jsem dala do aukce v Českém rozhlasu, která přispěla na onkologii. Další se dostal do aukce pro autistické děti, jiný byl v aukci u Ani Geislerové. Nevím, komu nyní patří. Pro mě je důležité, jestli se povede koncert. Když vidím, že lidi třeba i pláčou, to se pozná, že se v nich něco událo, že příběhy, které jim zpívám, vztahují sami na sebe a na svůj život a hledají v nich svoje trápení.

Máte přesně vyhraněné publikum?
Nevím, každopádně mé publikum má velký věkový i sociální rozptyl. Zjistila jsem to nedávno. Bydlím v Dubí, to je vesnice, která patří ke Kladnu, kde jsem nedávno hrála. Krátce po koncertu ke mně přišla sousedka a zdravila mě. V létě jsme něco bourali a dala jsem jí cihly. Myslela jsem, že se chce zeptat, jestli mám ještě nějaké. Ale ona řekla: "Já jsem byla na vašem koncertě v Kladně. Bylo to moc hezké." V duchu jsem se jí poklonila. Lístek pro ni znamená hodně peněz a ona si ho koupila. Pak jí ještě stálo za to za mnou přijít a říct, že se jí vystoupení líbilo. To mě stimuluje k tomu, že při vystoupení ze sebe dám úplně všechno. Někdy jsem nachlazená nebo nemocná, ale vydám všechno, co mám v danou chvíli k dispozici, nikdy si nenechávám nic na potom. Žádné potom už být nemusí.

Jak dlouhý koncert utáhnete úplně naplno?
Dvě hodiny, teď se mi však uvolnil režim. Předtím to bylo tak, že jsem celou noc nespala, holčička se kojila po hodině, chlapeček měl třikrát za noc mlíčko. Ve dne jsem se o ně starala, pak jsem zabalila, naložila všechny do auta a odvezla na koncert. Do poslední chvíle jsem kojila a přebalovala. Pak jsem šla na jeviště, kde jsem dvě hodiny hrála, potom jsem seběhla z pódia a začala kojit. Naložila jsem nás do auta, odvezla domů a zase celou noc nespala. Teď během rozhovoru odpočívám.

To jste pořád tak vytížená?
Dělám šest věcí najednou. Jsem zdravá, takže mi všechno připadá strašně snadné.

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

Vím od mala, jaké to je žít bez soukromí, říká lovkyně Belladonna

28. března 2024

Vysíláme Dosud ji ve vědomostním pořadu Na lovu porazili jen desetkrát a správně odpověděla na více než 88...

VIDEO: Ruský film pro děti jde do kin. Tvůrci se postavili proti válce

28. března 2024

Ve čtvrtek 28. března bude mít v kinech premiéru rodinná animovaná dobrodružná komedie Domácí...

Dabéři Pokémona po letech spolu. Bylo to fyzicky nesmírně náročné, vzpomínají

27. března 2024

Premium Byli u začátku pokémanie v Česku. Když Ash, Brock a Misty v animovaném seriálu cestovali světem a...

VIDEO: Muzikálový fenomén. Své třicetiny oslaví Dracula velkým turné

27. března 2024  15:35

K blížícímu se třicátému výročí premiéry se slavný muzikál Dracula dočká halového turné. Od ledna...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...