RECENZE Český kalendář Michala Horáčka si na sebe upletl bič

Nový projekt Michala Horáčka vznikal pět let. Textařovi fanoušci mohli jeho vývoj sledovat na koncertních představeních ve Švandově divadle i na webových stránkách. Jeho korunou je právě vydané dvojalbum dvaatřiceti písní.

Michal Horáček | foto: Dalibor Puchta, pro iDNES.cz

Michal Horáček: Český kalendář

Princip projektu tkvěl v tom, že Horáčkovy texty ve formě takzvané villonské balady (tedy tři strofy o osmi verších a závěrečná strofa o polovinu kratší, přičemž každou ze strof zakončuje vždy verš stejného znění coby jakýsi "refrén") na základě internetové výzvy zhudebňovali skladatelé bez ohledu na profesionalitu nebo obecnou známost.

Sešlo se asi 1 100 pokusů, z nichž byl vybrán konečný počet. Hotové písně si mezi sebe rozebrali zpěváci převážně z okruhu předešlých textařových projektů.

Český kalendář

60 %

Michal Horáček

Produkce Michal Horáček a Michal Pekárek

vyd. Kudykam 2013

Michal Horáček tentokrát znatelně podlehl jisté opulentnosti. Přestože je dvojalbum mimořádně hudebně pestré a objevuje se na něm skoro nepřeberné množství žánrů nebo alespoň žánrových prvků od očekávaného šansonu přes divadelní kuplet, lounge jazz, tango, valčík, čistou popovou baladu, zhudebněnou hereckou scénku, dramatickou hudební fresku až dokonce po hardrock, zdaleka ne všechny písně mají skladatelskou sílu, na jakou jsme u Horáčkových alb zvyklí.

Český kalendář: František Segrado a Viktor Dyk

Obecně na dvojalbu platí, že čím výraznější zpěvák, tím působivější píseň. Proto k nejlepším patří příspěvky Michaela Kocába (Za diktatury plískanic), Františka Segrada (Nepřeberná pokušení), Lenky Dusilové (S díky Karlu Škrétovi) nebo Szidi Tobias (Čas chladných rán a jasných vod).

Jistý bič na svůj projekt upletl ovšem i Michal Horáček formální závazností svých textů. Tam, kde má o čem mluvit a kde je v rámci svého tradičně zdobného rukopisu co nejpregnantnější, mluvíme opět o nejsvětlejších bodech nahrávky.

Tak je tomu třeba u prvních dvou výše jmenovaných písní, ale i v oslavě bohémství Spát ve dne, zpívat po nocích, nazpívané Ondřejem Rumlem, nebo i v dost temné vizi Česka Zem ze dna světa čerpá síly, již interpretuje Szidi Tobias.

Szidi Tobias

V řadě jiných případů upadá do mnohomluvnosti, spojené s nadužíváním nejrůznějších většinou kulturních odkazů, které sice k jeho rukopisu neodmyslitelně patří, mají většinou svou logiku i váhu, ale zhuštěny na jedno dvojalbum prostě překračují míru. Stručně řečeno: vybrat místo dvaatřiceti písní pouhých dvanáct, ke každému měsíci jednu, mohl být Český kalendář mnohem koncentrovanější a vydatnější album.

Jako hlavní poselství projektu nepochybně Michal Horáček zamýšlel závěrečný titul písně Žijeme v nádherné době. Ale poctivě se k němu doposlouchat bez přeskakování vyžaduje nesmírné úsilí.