RECENZE: Všichni sice funk netančí, ale Ronson retro umí

Singl Uptown Funk, kterým s Brunem Marsem za mikrofonem britský producent Mark Ronson anoncoval svou čtvrtou sólovou desku, splňuje parametry dokonalé hitovosti. Ronson však na nahrávce nezůstal zdaleka jen u chytlavého pozlátka a holdu funkové éře.

Producent Marc Ronson na Grammy | foto: Reuters

Mark Ronson se proslavil zejména tím, jak dobře a efektně umí do současnosti přenášet fragmenty z hudby, na které vyrůstal. Nejen díky své nejslavnější spolupráci se zpěvačkou Amy Winehouse platí za jednoho z klíčových zvukových strůjců návratu soulu a dalších naoko zašlých žánrů do hitparád.

Uptown Special

80 %

Autor: Mark Ronson

Na desce, kterou nazval Uptown Special, podobným způsobem oprašuje funk i psychedelii a s neodolatelnou lehkostí dokazuje, že jeho studiové triky inspirované minulostí neztratily šmrnc ani nápaditost.

Deska Uptown Special díky své vrstevnatosti zní jako povedený dýdžejský mix. Elementy, které ho tvoří, v sobě mají výbušnost – od textů, o jejichž většinu se postaral spisovatel Michael Chabon, přes harmonikový úvod Stevieho Wondera, jehož angažmá si Ronson splnil sen, přes hitovou přirozenost Bruna Marse až po výkon úplně neznámé Keyone Starr, kterou Ronson objevil v kostelním sboru v Mississippi a v písni I Can’t Lose ji „zatratil“ v růžové dekadenci sedmdesátkového diska. I když se noří do minulosti, je deska Uptown Special zvukově barevná a různorodá. V jednu chvíli to ze sebe Mystikal ve špinavém funku písně Feel Right sype a hrne, jako by byl ještě James Brown naživu a závodilo se, kdo víc zařve. V dalším Ronson překvapuje jemností a prožitkem, když ve skladbě Leaving Los Feliz za mikrofon angažuje zpěváka Kevina Parkera z australské kapely Tame Impala a společně znečistí soul jemnou psychedelií zefektovaných kytar.

Obálka alba Uptown Special

Pobavit a neopakovat

Přestože co se inspirace týče, zůstává Ronson od začátku do konce desky ponořen v minulosti, za pozornost stojí, že na nahrávce neopakuje staré osvědčené producentské triky s mocnou dechovou sekcí, ale prozkoumává jiné polohy a způsoby produkce. I díky tomu jeho retro působí čerstvě.

Ale není to bez ale. Uptown Special je jako celek poměrně rafinovaná deska, které však k dokonalému vyznění chybí přímočarost a rošťáctví singlu Uptown Funk.

Její hitové ambice jsou vlastně nižší, než by se podle ohlasu singlu mohlo zdát. Ale za poslech stojí, protože se Ronson ve zvuku i stylu zvládl odlišit od současné středněproudé módy kopírování Daft Punk a dalších diskoték. Pokud se dobrý producent pozná podle schopnosti překvapit a pobavit, patří Ronson stále k současné špičce.