Jak vzpomínáte na vaše vůbec první setkání?
Myslím, že to bylo někdy v druhé polovině 70. let, když jsme za ním jeli do Paříže. Miloš byl tehdy nesmírně pobavený tím, že jsem s Věrou.
Proč?
Leccos se mu určitě vybavilo. Můj otec, Miloš V. Kratochvíl, ho totiž učil na FAMU. A když se lámal chleba, uměl se za něj postavit. Miloš ho měl rád a v dobrém na něj vždy vzpomíná.
Stali se z vás přátelé?
Přátelé je trochu silné slovo. V širším smyslu jsme nastolili pod klenbou tehdejšího režimu jakousi rozvolněnou rodinu. Náš syn Radim, Petr a Matěj s Milošem jezdili na cyklistické výlety nebo na Silvestra na hory. Miloš si Radima oblíbil, později se mu trochu věnoval v Americe. Byly to bizarní časy, na které vzpomínám dodnes. Forman byl úplně jiný, než jsem si původně myslel.
Miloš Forman (za volantem, celý v bílem) při natáčení filmu Dědeček automobil
Jak to myslíte?
Dokud jsem ho znal jenom z doslechu, koukal jsem na něho trochu kriticky. Připadal mi trochu moc jak se říká "frajer" - bílá kombinéza leteckého mechanika v Radokově filmu Dědeček automobil... Po setkání v Paříži ale přišla smršť, která se nedala zastavit. Jeho srdečnost člověka radostně převálcuje.
Měl jste s ním možnost někdy pracovat?
Tehdy v Paříži jsem něco plácl. Zachtělo se mi umělecké kariéry a chtěl jsem režírovat nějaké divadelní představení. Miloš mi poslal scénář divadelní hry od svého tehdejšího mladého scénáristy Michaela Wellera, ale já jsem tehdy cuknul. Příběh, ve kterém se děti sejdou u umírající matky v nemocnici a nad jejím hnijícím tělem řeší další život, mi na tehdejší poměry přišel až moc tvrdý. A další šanci jsem už od Formana nedostal.
Forman v televiziSám Miloš Forman na Ameriku vzpomíná v dokumentu Miloš Forman - americká léta, který vysílá program ČT2 v sobotu 18. února ve 20:55.  Záběr z filmu Miloš Forman: Co tě nezabije Nova Cimena v sobotu v 14:10 nabízí také životopisný dokument Miloš Forman: Co tě nezabije... |
Proč?
Ten scénář jsem tehdy ztratil, a když jsem si to nakonec rozmyslel, Miloš mi ho znovu neposlal. Jakmile zjistil, že "dobře netáhnu", že váhám, byl jsem pro něj odepsaný. Vůbec nešlo o politické nebo osobní názory, prostě pochopil, že nejsem soutěživý typ. Pokud Miloš u někoho viděl opravdu silný tah na branku, fandil mu a neuvěřitelně pomáhal, jakmile ale vycítil náznak slabosti, byl konec.
Jel jste za ním i do Ameriky?
Letěl jsem dva roky po revoluci. Tehdy už s novou přítelkyní, protože jsme se s Věrou po patnácti letech rozešli. Matěj Forman tehdy v New Yorku studoval grafiku a s Milošem jsme párkrát zašli na večeři. Byl stejně srdečný jako před lety.
Formana jste ke konci 60. let ještě neznal, ale víte něco o jeho amerických začátcích?
Dlouho bydlel ve slavném newyorském hotelu Chelsea, kde žili bohémové jako Andy Warhol nebo Alan Ginsberg. Když jeho Taking Off v kinech totálně propadlo, trpěl prý vážnými depresemi. Ale vydržel a jako obrněnec šel za svým cílem, nic ho nedokázalo zastavit. Americe obětoval hodně, věřil jí a nedá na ni dopustit.
Po obrovském úspěchu filmu Přelet nad kukaččím hnízdem se po dlouhé době také setkal se svými syny.
Věru do Ameriky nepustili, takže Petr a Matěj letěli na vyhlašování Oscarů s dědečkem. Klukům bylo tehdy třináct a z Ameriky byli pořádně vyjukání. Lítali po hotelu Caesar's Palace a pořád se panu Křesadlovi někde ztráceli.
Petr a Matěj Formanovi letí společně s dědečkem (otec Věry Křesadlové - na schůdkách) do Ameriky na předávání Oscarů.
Slyšel jste od nich někdy, že by tatínkovi jeho americkou volbu vyčetli?
Celá ta situace byla jasně daná a na nějaké potlačené emoce prostě nebylo místo. Miloš moc dobře věděl, co chce, a šel si za tím. Samozřejmě tam byla hořkost, především ze strany Věry, ale nikdo se nad tím moc nepozastavoval. Jenže byly to jeho pozdější úspěchy, které všem daly odpověď, že ta oběť měla smysl. Ani od kluků jsem v tomto směru opravdu nikdy neslyšel žádnou výčitku. Naopak, řekl bych, že znám jen málo tak optimistických vztahů mezi otcem a syny, kde je tolik vzájemné úcty.
Vše nejlepší, pane Formane |
Vy sám jste s ním o jeho rozhodnutí někdy mluvil?
Ne, na to opravdu nepřišla řeč. Vlastně si ani nevybavuji, že by Miloš o složitostech života mluvil s někým třetím. Dívá se na svět specifickým pohledem, se silnou vnitřní jistotou a bez sebemenších vnějších pochybností. Oceňoval ale, že jsem mu dobře vychoval kluky, že jsem je nezkazil.
Jak jste s Petrem a Matějem vlastně vycházel?
Máme spíš kamarádský vztah. Kluci nikdy nezlobili úplně fest, ale stejně obdivuji, jak se s nimi uměla Věra vypořádat. Všechno řešila hned a rázně. I dnes jim umí říct, co si myslí a jak by se měli chovat. A kluci na ni dají.
Co by mu podle vás udělalo největší radost k 80. narozeninám?
Myslím, že uznání od člověka, kterého si váží. Kdyby mu někdo inteligentně a přesvědčivě popřál a řekl mu, že je prostě dobrej.
