Při dubstepovém instrumentálním výplachu The 2nd Law: Unsustainable máchala rukama do hutných rytmů půlka haly. Následující Supremacy, opřená o zeppelinovské kytarové riffy, elektropopový zpěv a punkově zběsilý závěr, přesvědčila, že se v hudbě skupiny mohou potkat všechny žánry a pořád dává smysl.
Na poslední desce právě tímhle přístupem uvedli řadu svých oddaných fanoušků do rozpaků, ale na koncertě je Muse měli po druhém songu všechny na lopatě. I když ohlas nových písniček byl skvělý, zvlášť vzhledem k tomu, jak mnoho jich hráli, nesrovnatelně větší šílenství propukalo skoro pokaždé, když sáhli do repertoáru hlouběji. Při Supermassive Black Hole začala hala poprvé skákat hromadně do rytmu. A nebylo to naposledy.
Zážitek ještě umocňovala ohromná vizuální produkce, ze které přecházely oči. Nebyla to jenom obří obrácená pyramida s projekčními obrazovkami, kterou měli muzikanti nad sebou a která v průběhu koncertu měnila tvar, až chvílemi připomínala vesmírnou loď. Světelný design byl dotažený do posledního laseru, jenž svítil publiku nad hlavami při singlu Madness.
Když frontman Matthew Bellamy v tu chvíli na lidi mrknul zpoza svých sci-fi brýlí, na jejichž skla se zatím promítal text, ozval se opět nadšený řev. A když se na závěr před přídavky na kapelu světelná pyramida snesla a celou ji zakryla, hala na chvíli oněměla. Za pár minut ji už hudebníci zase profackovávali olympijským singlem Survival, který neskrývá lásku k mohutnosti Queen
Znovu se ukázalo, že všechno megalomanství a velikášství dostává smysl právě na živém koncertě. A to především proto, že Muse v docela úsporné sestavě čtyř muzikantů dokážou složitě aranžované písničky přehrát dokonale, aniž by si zvlášť vypomáhali další technikou.
Dá se jen znovu zopakovat, že Matthew Bellamy je opravdu skvělý a invenční kytarista. Přestože v Praze bylo v pomalejších písních trochu znát, že má unavené a nemocné hlasivky, pořád s přehledem přezpívá celou řadu stadionových hvězd.
K vizuální a technické dokonalosti se navíc přidalo ještě něco. Naprosto ohromené publikum - nadšenější a zasvěcenější, než když u nás Muse hráli poprvé na Rock for People, a živější než to, které přišlo na start evropského turné do Mnichova. Muse byli mnohem víc emotivní a domů musel ten večer každý odcházet s pocitem, že pověst o nejlepší živé kapele současnosti si určitě nikdo nevycucal z prstu.
Hodnocení: 100 %
