Kniha je součástí volné řady, nastavující kánon nejrůznějších oborů, a to nejen vyloženě kulturních. Kromě 1001 filmů, obrazů či soch, které musíte vidět, než zemřete, si můžete, a to už i v českém překladu, přečíst komentované seznamy stejného počtu jídel, ba dokonce značek piv, která musíte do smrti stihnout ochutnat. Přečtení víc než tisícovky knih, respektive románů, nicméně vyžaduje asi největší časovou a nepochybně i emocionální investici.
Samozřejmě není třeba knihu, kterou edičně sestavil britský literární vědec Peter Boxall z příspěvků 160 spolupracovníků coby autorů jednotlivých encyklopedických hesel, brát úplně doslova. Než se rozdurdíme, že autoři uvádějí v tomto výběru knihu, kterou nepovažujeme za hodnu otevření, a naopak přehlédli třeba naše vůbec nejoblíbenější literární dílo, je třeba mít na paměti, že se vždy jedná o do značné míry osobní výběr, o výsledek konsenzu, ve kterém musí každý ustoupit. A především také do značné míry o hru.
Na druhou stranu je ale pravda, že kniha může být velmi seriózním vodítkem při systematickém pronikání do literatury. Proto mrzí závažný nedostatek, který je dán zaměřením, až na detailní výjimky, výhradně na románovou tvorbu. Vyloučil totiž en bloc nejen některé literární žánry, které by bezpochyby pod označení "kniha" spadaly (drama, poezie), ale také vlastně celou významnou dějinnou epochu - tedy starověk, konkrétně evropskou antiku, která po sobě zanechala významnou literární stopu. Jenže Iliada, Oresteia nebo Zápisky o válce galské holt nejsou romány...
Musíme mít také na paměti, že knihu sestavoval britský autorský kolektiv, byť jako "hosté" do něj byli přizváni i odborníci z jiných zemí. Anglofonní literatura, i v souvislosti s faktem, že tři čtvrtiny knihy tvoří literatura po roce 1900, zde jasně převládá. Zástupci jiného kulturního okruhu tak kromě děl vskutku kanonických může leckterá zařazená kniha připadat v celosvětovém kontextu marginální, případně například kontinentální autor (zvlášť patrné je to u některých Francouzů, ale neohřívejme zde mnohasetleté britsko-francouzské animozity) zastoupený příliš malým počtem knih.
Potenciálního českého čtenáře samozřejmě bude zajímat, nakolik autoři zohlednili jeho národnostní a jazykový okruh. Kupodivu relativně solidně. Nepočítáme-li Franze Kafku, je zde zastoupeno sedm českých autorů. Počítáme mezi ně samozřejmě i Milana Kunderu (už proto, že obě zastoupené knihy autor napsal ještě v češtině). Kromě něj tedy mezi autory knih, které by si prý měl přečíst úplně každý, najdeme Jaroslava Haška, Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Jáchyma Topola a Ivana Klímu.
Které české knihy encyklopedie uvádíJaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka |
Jako každá podobná encyklopedie je ale i 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete především neuvěřitelným stimulantem ke čtení - i proto, že úroveň stručných a výstižných hesel, doplněných potřebnou faktografií pro českého čtenáře (existence a rok vydání překladu atd.), je vysoká. A jako každá podobná encyklopedie vám, pokud máte v sobě aspoň zrnko faustovské touhy po vědění, způsobí značné mindráky. Bude vám připadat, že jste místo čtení těch úžasných knih svůj dosavadní život jen prolelkovali.
