RECENZE: Karel Heřmánek hraje, i když bomby na Anglii padají

I přes skvělý výkon hrajícího režiséra Karla Heřmánka by stálo za to, kdyby se text hry Garderobiér, který uvádí pražské Divadlo Bez zábradlí, trochu proškrtal.

Pražské Divadlo Bez zábradlí uvádí inscenaci jedné z nejslavnějších her londýnského dramatika a scenáristy Ronalda Harwooda. Ač původem z Jihoafrické republiky, přesídlil Harwood v padesátých letech do britské metropole, aby se mohl věnovat divadlu.

Po pět let sloužil jako osobní garderobiér u váženého herce Donalda Wolfita, který se jako milovník Williama Shakespeara zapsal do dějin anglického divadla rolí Krále Leara. Stejný part je osudový i hlavnímu hrdinovi kusu, který Harwood na základě svých raných zkušeností napsal.

V pražském Divadle Bez zábradlí ho hraje režisér inscenace Karel Heřmánek. Vystupuje jako despotický ředitel kočovné společnosti, všemi oslovovaný jako Sir, kterému po letech hraní došly síly a nevypadá to, že zvládne další večer. Oporou mu však je jeho osobní garderobiér (Josef Carda), který se rozhodl, že svého šéfa na pódium dostane za každou cenu.

I když titulní role připadla Cardovi, prim hraje v představení Heřmánek. Do svého Sira vtiskl únavu divadelního ředitele i životní rozpaky zralého muže. V první polovině budí spíše smích publika chraplavým pobubláváním nad těžkým osudem. Během scény líčení však umně přechází do tragické úlohy stárnoucího muže, který před zrcadlem zjišťuje, že už ani nerozezná barvy. Asi nejsilnější moment hry dosud bavící se publikum překvapí.

Scéna hezky pracuje i s motivem divadla v divadle. V momentech, kdy Heřmánkova postava tráví čas na jevišti, diváci pozorují vtipné dění ze zákulisí.

Garderobiér

50 %

Divadlo Bez zábradlí

premiéra 26. března 2015

režie: Karel Heřmánek

hrají: Josef Carda, Karel Heřmánek, Barbora Kodetová, Dana Syslová, Eva Josefíková, Zdeněk Dušek, Karel Heřmánek ml. / Martin Kubačák

Harwood zasadil svou tragikomickou hru do druhé světové války a bombardování Anglie. „Každá věta, kterou vyslovím, bude štítem proti vašemu teroru,“ volá Sir ke střeše scény, aby diváky ujistil, že bude hrát i za zvuku poplašných sirén, které za války oznamovaly padající bomby.

Pražské scéně se však hlavně v závěru příliš nedaří najít rovnováhu mezi smíchem a vážnou stránkou, zvláště Josef Carda v tragické poloze nepůsobí uvěřitelně a děj se zbytečně táhne. Hře Garderobiér nesvědčí ani zbytečné množství postav. Zajímavý text by zřejmě chtělo trochu proškrtat.