Jmenuje se Na útěku, vychází v nakladatelství Ikar. Osmnáctiměsíční nucený pobyt v Íránu Mahtob hluboce poznamenal.
Příběh Betty Mahmoodyové a její dcerky je známý: Američanka Betty se provdala za íránského přistěhovalce Moodyho, šaramantního lékaře, který měl daleko k ortodoxnímu muslimovi. Narodila se jim dcera, rodina byla šťastná. Pak se však během íránské islámské revoluce, kterou Západ poměrně ostře sledoval a americká média o ní intenzivně informovala, začal z otce stávat svéhlavý diktátor.
V neustálém strachu
Když s manželkou a pětiletou Mahtob odjel za rodinou do své vlasti, stalo se z dvoutýdenní dovolené peklo v podobě rok a půl trvajícího únosu. V knize Bez dcerky neodejdu nominované na Pulitzerovu cenu, která byla později úspěšně zfilmována a vyšla po celém světě v sedmdesáti jazycích, líčí Betty Mahmoodyová i osmisetkilometrový útěk z Íránu do Turecka.
Po svém návratu do Spojených států založila organizaci, která začala pomáhat podobně postiženým ženám. "Mezinárodní únosy nebyly žádným novým problémem, byl to jen problém, o kterém do té doby nikdo nemluvil," říká Mahtob Mahmoodyová. Měla možnost sledovat zblízka aktivismus své matky a později se k němu sama připojila. Jejich organizace pomohla téměř stovce unesených dětí.
Její otec, kterého viděla naposledy před útěkem z Íránu, před čtyřmi lety zemřel. "Ve skutečnosti pro mě zemřel už o dvacet let dříve, ve chvíli, kdy přišel do naší ložnice a oznámil nám, že se nikdy nevrátíme domů, že to není žádná dovolená, že musíme zůstat v Íránu," líčí Mahmoodyová.
Svobodná však ve skutečnosti nebyla ani na americké půdě - žila v neustálém strachu, že ji nebo její matku otec nebo někdo z jeho příbuzných najde a pomstí se. Právě proto se rozhodla napsat svůj příběh teprve až po otcově smrti.
Život bez nočních můr
Útěk Íránem na americkou ambasádu v Turecku vlastně zabírá jen jednu kapitolu Mahtobina líčení. Zatímco román její matky touto úlevou končí, Mahtobin život pokračuje dál - a o happy endu nemůže být řeč. Ve třinácti letech jí diagnostikovali lupus, vážnou nemoc imunitního systému, kterou obvykle spouští zásadní traumatický zážitek. Naučila se s ní žít. Už se jí zdálo, že dokáže být normální ženou bez nočních můr, když v den jejích jedenadvacátých narozenin zazněl z jejího telefonního záznamníku otcův hlas. Pečlivě artikulovanou angličtinou pronesl: "Teď jsi dospělá a můžeš rozhodovat sama za sebe." Přesto se s ním odmítla setkat.
Příběh Bez dcerky neodejdu nesklidil jen uznání. Ozvala se i řada kritických hlasů, které Mahmoodyovou odsuzovaly za pohrdání rozdílným náboženstvím a kulturou. V tom má Mahtob jasno - nekritizovala nikdy islám, ale činy svého otce, z něhož se stal násilník.
Čas od času s Mahtob Mahmoodyovou někdo zapřede rozhovor o knihách. Jedna z historek z jejích pamětí by mohla být úsměvná, neznat utrpení, kterým si prošla: na palubě letadla se s ní dala do řeči žena, která jí líčila příběh z knihy její matky. "Znáte to? Taky jste to četla?" ptala se dotyčná žena, když jejímu vyprávění Mahtob přikyvovala. "Nečetla. Já jsem to prožila," přiznala prý tehdy s úlevou.
