Proč se vám tady ve Varech loni tak líbilo?
Vary jsou festival, který se pořád ještě pořádá kvůli filmům. A to není běžné, věřte mi, znám dobře Cannes i další mezinárodní přehlídky. Cannes ztratilo festivalovou atmosféru. A tady? Jen se rozhlédněte. Navíc si myslím, že jediná šance, jak propagovat a oslavovat evropskou kulturu, je účastnit se festivalů, jako je ten váš.
Cítíte zodpovědnost za to, že jste šéfem poroty?
Musím jen dávat pozor, aby byli všichni vyslyšeni, aby mohli říct, co si myslí, aby diskuse byla demokratická. To je lehké. Nejsem svou povahou diktátor. Chci jenom, aby se všechno odehrálo v klidu a míru.
Jak toho docílíte?
Kouřím marihuanu.
Jste víc Američan, nebo Evropan?
Když se hrál světový pohár, fandil jsem Americe a radoval se, že Francie prohrála. Ale těžko říct, jsem taková míchanice, jsou mi blízcí lidé, kteří jsou smíchaní stejně jako já..
Byl jste vychován americky, tedy obchodně?
Nikdo mi nezdůrazňoval, že musím vydělat hodně peněz, ale byl jsem veden k americké středostavovské etice: musíš být upřímný, dobrý a čistý. Naštěstí jsem měl francouzskou maminku, která mě naučila prožívat emoce. Vyrůstal jsem na Godardovi a Renoirovi, Ejzenštejnovi a Tarkovském. V osmnácti jsem se rozhodl, že musím opustit Los Angeles. Nic jsem tam necítil, zatímco v Evropě něco ano. Nevěděl jsem co, bylo to abstraktní, ale chtěl jsem pryč. Tak jsem odjel do Anglie, potkal jsem Jugoslávku, a to byla zase jiná pohádka.
Takže jste všechno dohromady?
S ničím se přesně neztotožňuji, nemám v sobě žádného národního ducha. Věřím ve
|
Informace o porotě získáte ZDE. |
Tavicí kotel?
Jasně. Věřím, že do padesáti let se jazykem Evropy stane angličtina, což je jediná šance, jak se spolu všichni domluvíme. A teď si představte: najmete polské herce, německé techniky a francouzské osvětlovače. Tenhle potenciál krásně ukázal Lars von Trier ve filmu Prolomit vlny. Byli tam Švédové, Němci, Irové, Angličané, Francouzi… A ejhle, najednou z toho byl jeden z nejúžasnějších milostných příběhů v angličtině, jaký byl kdy natočen.
Dovolte mi, abych vám připomněla, že kdybyste zůstal v Hollywoodu, mohl jste vydělávat miliony dolarů.
Možná nejsem milionář, ale peněz mám fakt dost. Když jedu do Los Angeles, říkám si: hm, skvělý. Ale pak se rozhlédnu kolem a zjistím, že kolegové jsou víc byznysmeni než umělci. Rozhodně nevypadají šťastně. Co dělám, mi přináší uspokojení, což oni nikdy nepoznají. Svoje filmy bych těžko mohl točit v Americe. Chci dělat věci, které jdou proti molochu filmového průmyslu, jsou víc lidské.
Jaká spolupráce vám vyhovuje ?
Tři filmy, které jsem natočil a které se tady budou promítat ke konci týdne, jsem udělal v nejužší spolupráci s Pascalem Arnoldem. Spolu píšeme, spolu režírujeme, spolu produkujeme, spolu držíme kameru. Jsme také schopni zredukovat štáb ze třiceti lidí na sedm. Ty lidi si opravdu sami vybereme - vzniká mnohem lidštější prostředí, které je víc o komunikaci.
Co teď připravujete?
V listopadu začínáme točit nový film, poprvé na 35 milimetrů. Je to detektivka, která se odehrává v Kalifornii a v Novém Mexiku. Je to o strachu ztratit, co máme: lásku, moc, peníze a zdraví. A díky tomu jsme krutí. Budu tam i hrát.
Název?
Zranitelní.
 Hlavní porota MFF KV 2002. |
 Jean-Marc Barr před plakátem 37.ročníku MFF KV 2002. |
 Porota MFF KV 2002. |
