Ebert, dlouholetý filmový kritik listu Chicago Sun-Times, zemřel loni ve věku 70 let. I když už kvůli nemoci nemohl mluvit, první držitel Pulitzerovy ceny za kritiku, kterého časopis Forbes roku 2007 označil za nejvlivnějšího amerického kritika, do poslední chvíle psal.
Před dvanácti lety se stal Ebert také miláčkem karlovarského festivalu. Ač zasedl v hlavní porotě, na důstojného posuzovatele si nehrál, naopak se svými kolegy při závěrečném ceremoniálu vtančil na jeviště v secvičené kreaci. A rovněž na karlovarské půdě vyprávěl své profesní zásady. Stojí za připomenutí. Zaprvé, kritika musí být vždy subjektivní. Zadruhé, když kritik stejně jako běžný divák něčemu nerozumí, není chyba na jeho straně, nýbrž zásadně na straně filmařově.
Zatřetí, kritik by měl psát zábavným, čtivým způsobem. A za čtvrté, kritik píše pro publikum, ne pro režiséry; ti beztak vědí vše nejlíp.
Stoprocentní známka
Dokumentární portrét natočil Steve James podle Ebertovy knihy Life Itself (Život sám). Mapuje jím publicistovu profesní dráhu v novinách, v televizi i na internetu, ale zaznamenává také Ebertův boj se závislostí na alkoholu či letité, dost drsné střety s kolegou a zároveň konkurentem na obrazovce Genem Siskelem. Ve snímku vystupují též filmaři, a ne ledajací: od Wernera Herzoga po Errola Morrise.
Fanoušci snímek hodnotí vysoko. A jaké kritiky má film o kritikovi? Vynikající. List Variety mu dal známku sto procent, Hollywood Reporter jen o deset méně.
