Zemřela ikona brněnského undergroundu Pavel „Homér“ Ambrož

Boj s nemocí prohrál v neděli večer brněnský bohém, básník a textař Pavel Ambrož alias Homér. Na začátku listopadu ho ošetřující lékaři uvedli do umělého spánku, ze kterého se již neprobral. Homérovým odchodem přišlo Brno o výraznou postavu tamního undergroundu.

Poslední rozloučení s básníkem se bude konat ve čtvrtek 24. listopadu ve 13:15 ve smuteční síni na Jihlavské ulici číslo 1 v Brně.

Pavel Ambrož proslul svým nezřízeným pitím i exhibicionismem, ale také jako neotřelý autor mnoha tklivých sonetů a hudebních textů, které se opíraly o hrany pivní vulgarity. Byl také vášnivým fanouškem Zbrojovky Brno.

Cypřiše /parafráze/

Na naší zahrádce rostou už cypřiše
do hrobu spadne ten co chtěl bejt nejvýše
Prý býti nejvyšší vůbec se nesluší
tak stejně skončíme za těmi cypřiši

Na naší zahrádce uvadly šeříky
a já jsem psychopat se všemi zlozvyky
Jenom svým rodičům škodívám na jméně
v ulicích nápadný jak hovno na stěně

Na naší zahrádce rostou prý cypřiše
co vám má povědět člověk jenž nedýše
Pořádný slovo nikdy jsem neslyšel
tak jsem se odebral mezi ty cypřiše

Stromy už rozkvétaj na každým někdo visí
a mluvit s člověkem to bejvávalo kdysi
Koho vzít za ruku každej je jak tele
všichni jsme telata zpívám si vesele

Pavel Ambrož Homér

První výbor poezie Homérovi vydal v roce 1984 Ambrožův dvorní editor a brněnských básník Luboš Vlach pod názvem Zákaz vycházení.

Homér vystupoval v brněnských podzemních skupinách Lambrechtův psychometr a Idiot Crusoe. V posledních letech jeho texty hrála skupina Já jsem poznal, s níž Homér také na mnoha koncertech i vystupoval.

Pavel Ambrož byl od roku 1989 v invalidním důchodu. "Homér vždycky tvrdil, že se do dvaceti let upije. Naštěstí to trvalo déle. Člověk u něho ten skon čekal každý den, ale když mi to dnes ráno přišlo mailem, je mi z toho tuze smutno," řekl Homérův souputník z Řečkovic, hudebník Pavel "Pavluš" Čech.

Když Homér umíral, nevěděl, že Magor zemřel, připomněl na webu skupiny Já jsem poznal její kapelník Libor "Poznámka" Pospíšil.

"Pavel Ambrož alias Homér zemřel. Básník a alkoholik, legendární postavička brněnského podzemí, bývalý člen Lambrechtova psychometru, Idiot Crusoe a naposledy také Já jsem poznal," doplnil ještě Poznámka.

Na internetových stránkách své poslední fungující kapely Homér 17. října 2011 napsal poslední vzkaz: "Ten Potulnej dělník (brněnský undergroundový festival - pozn. red.) je snad pro mě začarovanej. Loni jsem skončil na jipce, letos doma s teplotou. Včera jsem měl 38,8, dnes jsem to srazil na 37, ale do palírny nemohu, kýs bacil se o mne pokouší."

Pavel "Homér" Ambrož

Homér se narodil 12. srpna 1964 a žil v Brně-Řečkovicích. Je jednou z legendárních postav brněnského normalizačního undergroundu. Jeho verše jsou podivuhodnou směsicí tradiční gellnerovské lyriky se syrovým obsahem. Svou poetikou okouzlil i J. A. Pitínského, který Homérovy texty zařadil do antologie Uprostřed průmyslové noci (Větrné mlýny, 1996). Roku 2002 vyšla Homérovi v pražském nakladatelství Dauphin sbírka Moruše. (dor)

Pavel Ambrož Homér se skupinou Já jsem poznal... na vystoupení v Uničově v dubnu 2010.

Libor Poznámka Pospíšil o Homérovi:
Homér měl svůj svět. Svoje rodiče. Svoji kočku Pattinku. Svoje básně. Svoje pivo. A naši fotbalovou Zbrojovku.
V batůžku měl vždy sešit, do kterého psal, nejčastěji v hospodě, často v nemocnici, někdy i doma. V batůžku měl i knihy a časopisy, v hospodách vysedával, psal a četl. V batůžku měl i pivo, které tam prostě chtěl mít, dodávalo mu to klid a jistotu, i když seděl právě v hospodě.
Kdysi jsme se potkali v Praze na ulici, Homér zrovna vylézal ze sklepního okénka celý černý od uhlí, na kterém v tom sklepě nocoval. Hned však byl v reálu a první, co udělal, bylo, než jsme zapadli do hospody, že nakoupil lahváče a ty vložil do ukládacího boxu na nádraží. Věděl o sobě, že všechny peníze prochlastá a o to příjemnější bude zpáteční cesta načerno vlakem a ty lahváče budou k dispozici.
Když jsme vyjížděli s kapelou na koncerty mimo Brno, museli jsme zastavovat pravidelně zhruba po 15 kilometrech, protože jak neustále pil, neustále i močil. Jednou začal na benzínce vykřikovat: Proč, proč, proč, neudržím moč? Sundal kalhoty a místo spodního prádla zářily na užaslou noční směnu krásné, bílé pemprsky.
Byly to nekonečné cesty... Ale jsem rád, že na dobu strávenou ve společnosti Homéra mohu vždycky vzpomínat jen v dobrém. Mluvil jsem s ním po telefonu večer před tím, než byl uveden do umělého spánku. Omlouval jsem se, že jsem se zdržel v práci a nepřišel. Domluvili jsme se na následující den. Hlas měl slabý a řekl, že už s kapelou asi nikdy vystupovat nebude, že má "ňákou potvoru v krku", že nemůže mluvit.
Druhý den jsem ho šel k Milosrdným bratřím navštívit. Už mě k němu nepustili... Z umělého spánku se už neprobral. S Bohem kamaráde.