"Tatínek zemřel doma v Praze," uvedl. Poslední rozloučení se podle něj uskuteční 13. ledna od 11:00 ve Velké obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích.
Přemysl Otakar Špidlen byl třetí generací houslařského rodu a jednou z nejvýraznějších osobností českého houslařského umění. Držitel prestižních cen a člen mezinárodních svazů se také jako jeden z mála houslařů na světě přiblížil bájné metě a poodhalil tajemství stradivárek.
"Uzavřela se tak jedna kapitola houslařských dějin. Byl to jeden z mála českých mistrů, kteří opravdu získali světový věhlas," řekl houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který sám na jeho nástroj hraje. Jde o housle z roku 1954, které jsou kopií proslulých "stradivárek" Emperor z roku 1715.
Když bylo mistru Špidlenovi osmdesát let, měl na kontě už ke třem stovkám vynikajících nástrojů, které postavil.
Špidlen studoval hru na housle na pražské konzervatoři a řemeslu se vyučil takřka navíc. "První nástroj jsem postavil už jako školák, když jsem se motal v dílně a stavěl modely letadel," řekl a prozradil, že několikrát měl v ruce i nástroje se svou falešnou etiketou, které bývaly občas prodány i na věhlasných zahraničních aukcích.
Ze Špidlenovy dílny vyšla řada mistrovských houslí, na které hrálo například Smetanovo kvarteto, Josef Suk, Yehudi Menuhin, Nora Grumlíková, Čeněk Pavlík, Ivan Ženatý i Pavel Šporcl. Vznikaly ze dřeva, které má každý správný houslař po svých předcích.
"Já mám dřevo ještě po dědečkovi, ale hlavně od otce, asi 50 let staré. Javor je z Bosny a smrk z jižní strany Alp, tedy ze stejných míst, jako měli cremonští mistři," uvedl tehdy osmdesátiletý Špidlen. I on však myslel na budoucnost a nakupoval dřevěné desky pro svého syna Jana, rovněž vynikajícího houslaře.
Přemysl Otakar Špidlen byl znám tím, že neustále zkoušel nové postupy. "Lak totiž může všechno pokazit nebo mnohé zlepšit. A navíc musí vydržet 200 let," říkával. Také proto postavil housle třeba za půl roku, ale pak je i dva roky lakoval.
Podle Svěceného měl mistr Špidlen obrovskou výhodu, že navázal na tradici svého rodu. Dokonalosti dosáhl proto, že se nikdy nespokojil s tím, co mu bylo předáno.
Jeho lak proto patří k ideálům, které byly k vidění na italských nástrojích 18. století. "Ne všem slavným houslařům ve 20. století nástroje stejně dobře zněly, jako vypadaly, což někdy nejde ruku v ruce. U mistra Špidlena to však platí," dodal.
