Na kontrastu obou herců, nerudného buldoka Matthaua a rtuťovitého Lemmona, byly založeny tituly Podivný pár (stejnojmennou divadelní hru dokonce napsal dramatik Neil Simon speciálně pro Matthaua), dále novinářská satira Na titulní straně, situační komedie Dej si pohov, kámoši či slavné Štísko režiséra Billyho Wildera, za něž Matthau ve vedlejší roli pokoutního právníka získal v roce 1966 Oscara.
Budoucí hvězdný herec původně nosil příjmení Matušanskajaskij - po svém otci, ruském popovi, jenž s rodinou přesídlil do Států. Už jako školák, kdy si přivydělával čištěním bot, mytím aut či prodejem likérů, hrál malý Walter židovské divadlo; později se živil jako trenér boxu a košíkové, po válce absolvoval herecké kursy a v roce 1948 debutoval na Broadwayi. Od půli padesátých let přidal k divadlu i film, kde ovšem dlouho dostával jen role protivných padouchů a pošklebujících se cyniků (jednu z výraznějších vytvořil v Kazanově Tváři v davu).
Matthauova následná komediální dráha je spojena především s režiséry Wilderem, Saksem (Kaktusový květ) či Rossem (Zlatí hoši); coby partner Barbry Streisandové však zazářil také v muzikálu Hello, Dolly či v Hillerově snímku Apartmá v hotelu Plaza. Obzvláštní pocty se mu dostalo od italského kolegy Roberta Benigniho: ten v roce 1987 Matthaua obsadil ve filmu Ďáblík, jejž režíroval a hrál tu i titulní postavu, do role svého protihráče - amerického kněze, který po Zemi provází pekelného novice. Podruhé, neúspěšně, se Matthau pokoušel o hereckého Oscara titulní rolí umíněného starého vdovce v sentimentální komedii Kotch.
Zato však sbíral jiné ceny včetně zámořských: například italský Donatellův David mu připadl za roli mocného šéfredaktora ve filmu Na titulní straně, britská akademie jej odměnila za postavu sukničkáře v manželské tragikomedii Pete a Tillie. Jméno Waltera Matthaua na hollywoodském Chodníku slávy už lidé zasypali květinami; z filmových kronik však slavné příjmení nezmizí ani v další generaci. Charlie Matthau, jenž se narodil z hercova druhého manželství s bývalou ženou spisovatele Williama Saroyana, také nastoupil hereckou i režijní dráhu a svého otce pozval před kameru už před pěti lety v Luční harfě.
Budoucí hvězdný herec původně nosil příjmení Matušanskajaskij - po svém otci, ruském popovi, jenž s rodinou přesídlil do Států. Už jako školák, kdy si přivydělával čištěním bot, mytím aut či prodejem likérů, hrál malý Walter židovské divadlo; později se živil jako trenér boxu a košíkové, po válce absolvoval herecké kursy a v roce 1948 debutoval na Broadwayi. Od půli padesátých let přidal k divadlu i film, kde ovšem dlouho dostával jen role protivných padouchů a pošklebujících se cyniků (jednu z výraznějších vytvořil v Kazanově Tváři v davu).
Matthauova následná komediální dráha je spojena především s režiséry Wilderem, Saksem (Kaktusový květ) či Rossem (Zlatí hoši); coby partner Barbry Streisandové však zazářil také v muzikálu Hello, Dolly či v Hillerově snímku Apartmá v hotelu Plaza. Obzvláštní pocty se mu dostalo od italského kolegy Roberta Benigniho: ten v roce 1987 Matthaua obsadil ve filmu Ďáblík, jejž režíroval a hrál tu i titulní postavu, do role svého protihráče - amerického kněze, který po Zemi provází pekelného novice. Podruhé, neúspěšně, se Matthau pokoušel o hereckého Oscara titulní rolí umíněného starého vdovce v sentimentální komedii Kotch.
Zato však sbíral jiné ceny včetně zámořských: například italský Donatellův David mu připadl za roli mocného šéfredaktora ve filmu Na titulní straně, britská akademie jej odměnila za postavu sukničkáře v manželské tragikomedii Pete a Tillie. Jméno Waltera Matthaua na hollywoodském Chodníku slávy už lidé zasypali květinami; z filmových kronik však slavné příjmení nezmizí ani v další generaci. Charlie Matthau, jenž se narodil z hercova druhého manželství s bývalou ženou spisovatele Williama Saroyana, také nastoupil hereckou i režijní dráhu a svého otce pozval před kameru už před pěti lety v Luční harfě.
