Protivný, hrubý, neurvalý, tak působil navenek. Lidé, kteří ho znali zblízka, měli pro něj jiná slova: rozbolavělý, zahořklý, zklamaný, osamělý. Ale vždy a ke každému rovný.
Když s Pavlem Landovským točili dokument Hoteliér (více čtěte zde, ČT2 jej odvysílá v sobotu od 20 hodi), přátelé se dokonce kvůli němu pohádali. Jan Kačer tvrdil, že domácké nastudování hercovy autorské hry ho vytrhne z letargie, pocitů marnosti, odevzdanosti, nezájmu. A Libuše Šafránková oponovala, že z projektu na záchranu Landovského si Kačer dělá vlastní propagaci. Oba krajní postoje vyvažoval Josef Abrhám, pozitivní náladu vnášel Vladimír Pucholt.
Změna programu ČTČT1 odvysílá v sobotu od 21.25 komedii Utrpení mladého Boháčka, v níž Landovský hrál po boku Stelly Zázvorkové nebo Josefa Hlinomaze. Ve 22.50 naváže vzpomínkou na herce z cyklu Neobyčejné životy. Dokument Hodinový hoteliér odvysílá ČT2 ve 20 hodin. ČT Art nabídne dvě Landovského inscenace. Audienci (1990) z Činoherního klubu ve 20.20 a Nactiutrhače (1969) |
A to je v podstatě kruh nejvěrnějších, slavná generace pražského Činoherního klubu.
„Zůstane mi tichá vzpomínka na skvělého herce a bouřliváka, který měl, kromě jiného, velké zásluhy i na věcech, o kterých mnozí neměli ani tušení. Bude chybět, ale pro to, co po sobě zanechal, se na Pavla zapomenout nikdy nedá. Měl jsem ho moc rád,“ vzpomíná další herecký kolega Miroslav Donutil.
Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU, uvádí internetová encyklopedie Wikipedie.Pavel Landovský se narodil v Havlíčkově Brodě 11. září 1936.
Vzpomínky |
Začínal pak jako statista v teplickém divadle. V roce 1960 přešel jako elév do divadla v Šumperku. Po několika štacích v oblastních divadlech na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik, kromě divadla psal i pro Československý rozhlas.
Po podpisu Charty 77 musel v rámci akce Asanace emigrovat do Rakouska, kde hrál ve vídeňském Burgtheateru, do Česka se vrátil po roce 1989.
Hrál v řadě filmů, například Utrpení mladého Boháčka, Svatba jako řemen, Soukromá vichřice, Penzion pro svobodné pány, Marketa Lazarová, Nesnesitelná lehkost bytí či Černí baroni.Z posledních rolí se zapsal do paměti v komedii Vratné lahve.
Landovský byl hrdinou dokumentu Hodinový hoteliér:
24. října 2013 |
