A jeho konstatování "Mladí režiséři berou film a svět tak, jak přichází" zase shrnulo dnešek, který návratům klasiků nepřeje. Své začátky popsal Máša ve vzpomínce na Pavla Juráčka, přítele už od školních let. "Následoval jsem ho po roce na filozofickou fakultu studovat novinářství, až po něm jsem studium přerušil a šel pracovat jako redaktor okresních novin do Poděbrad, když Pavel vykonával totéž povolání v Nymburce, a byl to Pavel, kdo vymyslel náš společný přechod na dramaturgii FAMU.
I za kamerou jako režisér stál Pavel o rok dřív než já, předešel mě o nějaký ten měsíc při vyhazovu z Barrandova," psal Máša o zesnulém Juráčkovi v létě 1989. Čtvrtstoletí předtím, v roce 1964, měl premiéru celovečerní debut Evalda Schorma Každý den odvahu, k němuž Máša napsal scénář - příběh o nadšeném revolucionáři zmateném v době, kdy lidé z jeho okolí revoluční ideály ztratili či je ani nepředstírají. Rok nato režíroval Máša vlastní debut Bloudění, rovněž studii o generačním konfliktu: syn utíká od otce a jeho přátel, kterým z revolučních zásluh zbyla privilegia elity, a po návratu sám přijímá přetvářku.
K tématu černé díry mezi pokolením otců a potomků se Máša vrátil v roce 1968 Ohlédnutím natočeným podle knihy Mileny Honzíkové, kde onu propast líčí na vztahu zralé spisovatelky a mladého scenáristy. Snad nejslavnějším a také nejoriginálnějším Mášovým snímkem se stal Hotel pro cizince z roku 1966 - podobenství o básníkovi, jenž přijede hledat lásku a nalezne násilnou smrt. Namísto detektivního pátrání tu přichází ke slovu bizarní panoptikum hostů a zaměstnanců hotelu. Film tak nezvyklý byl trnem v oku - ještě v roce 1967 žádala skupina poslanců zákaz jeho promítání. S příchodem normalizace musel Máša vyklidit místo poslušnějším. Unikal k dětskému filmu do gottwaldovského studia.
Podle Štorkánovy předlohy tu v roce 1972 natočil Rodeo, historku o milovníkovi motorek, v roce 1977 pak podle vlastního scénáře snímek Proč nevěřit na zázraky líčící konec války v jižních Čechách očima vesnického kluka. Jinak se věnoval divadlu nebo psal scénáře pro jiné filmaře: tak vznikly v roce 1980 dětské Prázdniny pro psa v režii Jaroslavy Vošmikové či v roce 1984 Olmerova komedie Co je vám, doktore? Až v roce 1989 se Máša vrátil na Barrandov coby režisér s autorským projektem Skřivánčí ticho, moralitou o tvůrčí i soukromé krizi hudebního skladatele.
A roku 1990 měl premiéru jeho poslední celovečerní snímek Byli jsme to my, obraz mravního úpadku společnosti v mikrosvětě divadelního souboru, který Máša natočil podle vlastní hry Noční zkouška. Očekávání Mášův návrat nesplnil, dočkal se však pocty na karlov arském festivalu. Máša-dramatik se kromě vlastních textů věnoval úpravám klasiky i pro obrazovku. Česká televize nejnověji připomněla slovenskou Zpověď, jeho dvoudílnou adaptaci Mussetova románu. Kdy a čím připomenou Kavčí hory dílo Antonína Máši, není zatím rozhodnuto.
 Antonín Máša. |
