Zprávu oznámila spisovatelova dcera Francesca Segalová. Uvedla, že příčinou úmrtí byl srdeční záchvat a že její otec byl už v úterý pohřben.
Erich Segal dokázal naplnit to, o čem mnozí autoři jen sní. Zdárně kloubil výuku na Yaleově univerzitě a Oxfordu s prací na scénářích pro Hollywood a sem tam si vystřihl nějaký ten bestseller. Tím se stal například milostný román Love Story, jímž před čtyřiceti lety očaroval americké čtenáře a pak i filmové diváky po celém světě.
Segal, vzděláním klasický filolog, platil na akademické půdě za uznávaného překladatele antických her a beletrii tvořil vlastně mimochodem. Do psaní se vrhl už při studiu na Harvardově univerzitě a tato jeho alma mater měla své místo skoro v každém autorově románu. Do vydání Love Story v roce 1970 měl za sebou pár filmových scénářů - například k beatlovskému filmu Žlutá ponorka (1968) - ale veřejnosti byl jinak naprosto neznámý.
Love Story to rychle změnila. Útlý příběh lásky movitého studenta Harvardu a dívky z chudé rodiny, která zemře na zhoubnou nemoc, vnikl původně jako scénář. Až na radu agenta jej Segal přepracoval na román. Kniha nejprve vyšla ve směšném nákladu 5000 kusů, ale do konce roku 1970 se prodalo 400 tisíc exemplářů a brzy následovala první dávka 4 milionů 350 tisíc paperbacků.
Sentimentální Segalova "story" měla převážně slušné kritiky, dost jí pomohl slavný Kurt Vonnegut, když čtenáře ujistil, "že je těžké knihu odložit podobně jako čokoládový zákusek". Našlo se i pár škarohlídů, kteří se divili nad "záhadným" úspěchem díla s jednoduchou zápletkou, které je "stránku za stránkou plné nejnudnějších klišé". Ti však byli v menšině.
Nejlepší propagaci ovšem dělal svému bestselleru sám Segal. Status celebrity si vyloženě užíval, žádná americká rozhlasová a televizní show se bez něj v následujících měsících neobešla. Bývalý šéf Segalova nakladatelství Harper & Row Mel Zerman na ty časy nedávno vzpomínal: "Narodil se pro to. Byl zajímavý, byl zábavný. Fakt, že učil na Yaleu,
lákal lidi ještě víc."
Segal dokázal i provokovat a občas vypustil pěkně neskromné prohlášení typu: "Minulý týden jsem volal svému účetnímu, jestli jsem už milionář, a on řekl ano." Jeho konto se rozrostlo ještě více díky stejnojmennému filmovému hitu s Ryanem O'Nealem a Ali MacGrawovou v hlavních rolích, jenž vznikl hned v roce vydání knihy. Segal získal za scénář Zlatý Glóbus a také nominaci na Oscara (snímek těchto nominací obdržel celkem sedm, ocenění nakonec získal pouze za hudbu).
Další Segalovy romantické příběhy se dobře prodávaly, zejména v Itálii a ve Francii. Na čísla Love Story (prodáno ve světě přes 21 milionů kusů a přeloženo do 33 jazyků) ale nedosáhly a kritika je také příliš nechválila. Všechny vyšly i v češtině (Oliverův příběh, Muž, žena a dítě, Doktoři, Osudová láska, Víra a láska, Ceny, Gentlemani z Harvardu).
V posledních letech Segal publikoval hlavně na akademickém poli. Zabýval se řeckou tragédií, latinskou poezií či antickými sportovci. Asi jeho nejdůležitější vědeckou prací je Římský smích: Plautovy komedie (1968); překlady her římského dramatika Plauta přinesly Segalovi značné uznání mezi odborníky. Ve své poslední velké studii z roku 2001 se zabýval akademickým pohledem na historii komediálního žánru a černého humoru od starověkého Řecka až po Kubrickův film Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat
si starosti a mít rád bombu.
Rodák z newyorského Brooklynu (16. června 1937) byl synem rabína. Vystudoval na Harvardově univerzitě (1958), kde si vůbec jako první z posluchačů zvolil oba latinské studijní obory - rétoriku a klasickou poezii. Po absolutoriu působil na Harvardu, kde získal doktorát, a od roku 1964 přednášel na Yaleu. Navíc hostoval jako profesor na univerzitách v Princetonu a Mnichově.
Poslední léta prožil otec dvou dcer, z nichž starší Francesca je také spisovatelkou, s manželkou Karen v Anglii, kde vyučoval na Wolfson College v Oxfordu. Rád běhal dálkové tratě, absolvoval přes 40 maratónů.
