Ve spisovatelčině archivu je objevil a připravil k vydání badatel John Curran. Poprvé se s nimi setkal v roce 2005, kdy ho vnuk Agathy Christie Mathew Prichard pozval na víkend do sídla Greenway House. V tomto domě spisovatelka pravidelně trávila letní měsíce: od sklonku třicátých let až do své smrti roku 1976.
Poklad v červených deskách
"Na jedné ze spodních polic ležela obyčejná kartonová krabice se sbírkou starých sešitů... Vytáhl jsem krabici na podlahu, poklekl k ní a vyndal vrchní sešit. Měl červené desky a na nich malou bílou nálepku s číslem 31," popisuje Curran svůj objev v zaprášené místnosti v horním patře domu, kam se vstupovalo po točitém schodišti.
Zápisníků bylo v ošuntělých krabicích nashromážděno přes sedmdesát. Ti, kdo by v nich však čekali tajemství ze života autorky, výlevy srdce a niterné úvahy, budou zklamaní.
Zápisky Agathy Christie jsou totiž pracovní: jde o tužkou psané náčrtky, nástiny k postavám, situacím, zápletkám a možným řešením. Tedy jakousi "hrubou verzi" geniální spisovatelky. Bez Curranova vysvětlujícího komentáře by se v nich čtenář asi ztratil.
Curran se zápisníky probíral čtyři roky a leccos zjistil. Třeba že v jednom z nejslavnějších autorčiných románů Smrt na Nilu měla původně vystupovat slečna Marplová (nakonec je tam Hercule Poirot) nebo že v Deseti malých černoušcích se zpočátku objevovalo více než deset postav... Někdy jsou však zajímavé i méně zásadní údaje: například úvahy o tom, jak nejlépe otrávit Amyase Crala v příběhu Pět malých prasátek.
Neznámá povídka o Hitlerovi
Kromě zápisků však kniha obsahuje i dvě neznámé autorčiny povídky, taktéž nalezené v jejím archivu. Hlavně ta nazvaná Únos Kerbera je soustem: objevuje se v ní Hercule Poirot a Christie v ní nepokrytě útočila na Adolfa Hitlera. V povídce (napsané zřejmě roku 1939) se objevuje jako August Hertzlein, "diktátor diktátorů" a ten, "kdo zapálil střední Evropu". Což je u autorky, která vždycky tvrdila, že se o politiku nikdy ani v nejmenším nezajímala, přinejmenším pozoruhodná okolnost.
