Režisérem nového nastudování Bohémy je Ondřej Havelka, pro kterého je Pucciniho opera již pátým počinem v oblasti režie hudebního divadla. Hlavním dirigentem představení bude Ondrej Lenárd, scénu navrhl Martin Černý a kostýmy vytvořila Jana Zbořilová.
Ondřej Havelka a opera
|
Herec a swingový zpěvák Ondřej Havelka (1954) vystudoval režii na JAMU. Režíroval mnohé televizní pořady, celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (1999), několik muzikálů i většinu koncertních show a četných videoklipů svého orchestru Melody Makers. V oblasti operní režie debutoval operou Martina Smolky a Jaroslava Duška Nagano, hokej v opeře (Národní divadlo Praha, 2004), následovala Smetanova Prodaná nevěsta (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2006), taneční příběh na motivy pohádky Zlatovláska Karla Jaromíra Erbena s hudbou Vladimíra Franze (Národní divadlo Praha, 2006) a dvojtitul s Pucciniho aktovkou Gianni Schicchi a Leoncavallovými Komedianty (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2008).
V hlavních rolích alternují Christina Vasileva a Pavla Vykopalová jako Mimi a Tomáš Černý s Jesúsem Garcíou coby Rodolfo. Posledně jmenovaný za tutéž roli v broadwayské inscenaci režiséra Baze Luhrmanna obdržel prestižní Tony Award za rok 2003.
"V Bohémě je všechno, mistrovská instrumentace a úžasná charakteristika postav – každá je vylíčena s takovým smyslem pro detailní vystižení jejich individualit, že něco podobného, myslím, se nepodařilo žádnému jinému skladateli," říká dirigent Ondrej Lenárd a zdůrazňuje, že se po obdržení nabídky Bohému nastudovat cítil jako "ryba, která vidí skvělou návnadu."
Pucciniho Bohéma
|
Italský skladatel Giacomo Puccini (1858 – 1924) napsal operu Bohéma podle známé knihy Obrazů ze života bohémy (Scènes de la vie de bohème) francouzského malíře a spisovatele Henriho Murgera, vydané v roce 1851. Autory libreta byli Pucciniho častí spolupracovníci Luigi Illica a Giuseppe Giacosa. Čtyři obrazy opery stojí vedle sebe jakoby bez vzájemného vztahu. Netvoří plynulý děj a nenajdeme ani skutečný dramatický konflikt. Komedie se střídá s tragedií, a přitom společně tvoří rovnováhu. Lyrický pár Rodolfa a Mimi má protiklad v dryáčnictví Musetty a Marcella; oni dva a další Rodolfovi kamarádi Schaunard a Colline se starají o to, aby v ději nepřevládla sentimentalita. Každý obraz je uveden žánrovými scénami a epizodami, v libretu jsou barvité popisy prostředí a Puccini dokázal místní kolorit skutečně mistrovsky vystihnout. Claude Debussy prý prohlásil, že nepoznal nikoho, kdo by lépe hudebně popsal Paříž té doby než Puccini. Puccini sám se však později svěřil, že komponování Bohémy pro něj znamenalo "starosti, muka, trýzeň, zoufalství a duševní utrpení". Premiéra se uskutečnila 1. 2. 1896 v Teatro Regio v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho.
"Já jsem ten opravdový bohémský život úplně nežil, byl jsem spíše zdrženlivý," říká režisér Ondřej Havelka na téma svého vztahu k tématu opery. "Ale když jsme začínali s Originálním pražským synkopickým orchestrem, tak pár kluků v kapele bylo hodně... bohémských."
Ke svému pojetí děje Bohémy pak dodává: "Ve většině inscenací je divákovi vše jasné od prvního obrazu: Mimi vstoupí, je malátná, sténá... jak to tudíž může dopadnout, že? Samozřejmě i naše Mimi kašle a všichni pochopí, že je smrtelně nemocná, nicméně svou nemoc statečně skrývá. Chci, aby první dva obrazy byly neseny v duchu nespoutaného veselí, a pak teprve nastane zlom."
Podle Havelky může poselství Bohémy zasáhnout i dnešní generaci: "Jedním z poslání naší inscenace je víra v přítomný okamžik. To je dnes velmi živé téma, které vychází z životních stylů a náboženství východních kultur: není třeba se trápit či se kasat minulostí, anebo se chvět, co bude. Lepší je žít a naplno prožívat přítomnost. To je i situace hrdinů naší opery – i když třou bídu, dovedou si život užít. To je to, co je na nich krásné: nemají nic, ale vlastně všechno, protože mají fantazii a umějí snít."
