RECENZE Zaříkávač koní: Nu, poplačme si s Redfordem

- Mnozí z herců zkoušejících režii si vyslouží spíš útrpný úsměv. To však není případ Roberta Redforda, jenž hned za režijní prvotinu Obyčejní lidé získal Oscara a jako poměrně zručný, byť velerozvláčný tvůrce se představuje i ve své novince Zaříkávač koní.

Robert Redford ve filmu Zaříkávač koní (1998) | foto: archiv distributora

Redfordův hrdina má dvě výhody: z dálky, nejlépe v jezdeckém sedle na pozadí malebných pastvin, pořád vyhlíží dobře, navíc tu coby poslední kovboj ve stetsonu a s brýlemi nemusí svůj jiskřivý protipól, až příliš samostatnou ženu velkoměsta (Kristin Scott Thomasová je ještě lepší než v Anglickém pacientovi) dobývat mužnými půvaby, nýbrž - vzletně řečeno - spíše vnitřní krásou duše.

A právě o duši jde v tomto melodramatu především. Redfordův zaříkávač či doslova přeloženo „našeptávač“ koní zkouší vyléčit hřebce a školačku, kteří trpí následky autonehody.

Zaříkávač koní

60 %

USA, 1998, 164 min.

režie Robert Redford

hrají Robert Redford, Kridtin Scott Thomas, Scarlett Joahnsson, Sam Neill, Dianne Wiest, Chris Cooper

Současně uhlazuje i napjatý vztah mezi dívkou (silný výkon Scarlett Johanssonové), její energickou matkou a dobráckým otcem (trpně postávající Sam Neill). Přičemž - jak jinak - se s dotyčnou paní hluboce zaplete. Divačky žmoulající mokrý kapesník mohou téměř tři hodiny přemýšlet, jak se tato tajná romance mezi ambiciózní novinářkou (jiné profese snad Hollywood nezná) a farmářem z idylické samoty vyřeší.

Naštěstí tu nejde jen o ni: léčebná kúra se nepříliš objevně, ale vcelku únosně zaobírá také dotykem panenské přírody a sedlácké přirozenosti, již v pospolité rančerské rodině střeží podsaditá „mamina“ v podání výtečné allenovské hvězdy Dianne Wiestové; vetřelkyně s mobilním telefonem je zde tudíž často k smíchu.

Kromě humoru umí Redford-režisér překvapivě zacházet i s vypravěčskými znaky, třeba s prostřihy detailů, jež dodávají obrazům dramatičnost.

Opakované panorama hor a prérie mu odpusťme: reklamní pohlednici milovanému kraji asi darovat chtěl a musel. Trvá to sice předlouho, než se začne opravdu něco dít, ale na druhé straně některé okamžiky, třeba tichá scéna sblížení s koněm, působí opravdu zázračně. A že přitom velebné smyčce dolují z publika další a další slzy?

Když se na plátně sejdou zvíře, dítě a zakázaná láska, bylo by hříchem si pořádně nepoplakat.