"Byl to stolní hokej za sedmdesát šest korun," vzpomíná Jan Němeček, který byl v Karlových Varech o víkendu VIP hostem mezinárodního studentského festivalu Fresh Film Fest.
Až později se dozvěděl, že rodiče za jeho roli inkasovali asi šestnáct set korun. Za honorář mu koupili šaty, boty a další věci.
Na co si z natáčení před čtvrt stoletím vzpomínáte?
Byla to taková hra na legraci. Když mě filmový tatínek vyndal ve Špindlerově Mlýně z kufru žigulíku, tak mi řekl, že by byla dobrá legrace, kdybych prásknul čepicí a utekl mu do lesa. Takže jsem si v pěti letech ani neuvědomoval, že se točí film.
Jaké to je, být VIP oficiálním hostem na festivalu?
Docela mne šokovalo, že po pětadvaceti letech po mně byla sháňka. Jen mne trochu mrzí, že se mne nepodařilo sehnat včas. Ve festivalové znělce proto hraje Josef Abrhám, Zdeněk Svěrák a Libuše Šafránková. Jen malého Vránu místo mne představuje někdo jiný.
Jaké si odvážíte z Karlových Varů zážitky?
Podle uspořádání sprchového koutu a dvoulůžkové postele v penzionu Jaro, kde jsem byl ubytován, usuzuji, že se jednalo o nevěstinec. Bylo mi i řečeno, že to byl noční podnik. Svoji atmosféru si zachoval i po doplnění umývadlem a dalším zařízením pokoje. Nikdy jsem podobný podnik v Karlových Varech ani jinde nenavštívil. Takže teď můžu říkat, kde jsem byl. Ale vážně. Líbila se mi beseda s autory festivalové znělky.
Pamatujete si na natáčení původní scény, ve které se Josef Abrhám vydává za inženýra Králíka a dostane za to před dveřmi svého bytu facku?
Ze žižkovského domu, kde se scéna natáčela, si vybavuji závěsy, které se dávaly na okna. Až do svých dvanácti let jsem si myslel, že ve filmu mám jen repliku, jak se vrhám Josefu Abrhámovi kolem krku a volám, tatínku. Josef Abrhám na to - to je pěkný chlapeček. Ve dvanácti letech jsem zjistil, že jsem i ve více scénách. Například buším do dveří pokoje, za kterými tatínek fiktivně hraje na housle.
Vzpomínáte si na velorex?
Tehdy jsem se v něm svezl. Už nevím, jestli jsem si to vybrečel nebo mně to můj tatínek se štábem dohodl. Jisté je, že od té doby jsem velorexem nejel.
Znělka studentského festivalu běžela v České televizi. Někteří diváci ani nezaregistrovali, že se nejedná o původní scénu z filmu Vrchní, prchni.
Když jsem ji viděl poprvé, nenašel jsem v ní žádný rozdíl. Až potom jsem si všiml, že pan Abrhám alias inženýr Králík, má vousy, které v originálu neměl. Nakonec jsem zjistil, že malý Vrána je větší. Málokdo ví, že se už znělka nemohla natáčet v původním žižkovském domě. Majitel k tomu nedal souhlas. Myslím si ale, že diváci nic nepoznali. Opravdu mě moc mrzí, že se nepodařilo autorům scény i přes velké úsilí mne včas najít a nevznikla tak znělka se stejnými herci z filmu.
Jak vás vlastně tvůrci znělky objevili?
Povídal jsem si s nimi o tom festivalu. Jediná paní Šafránková si vzpomněla na jméno mého otce. Byla to ale slepá stopa. Nakonec pomohl deník MF DNES.
Ale teď už o sobě víte. Chtěl byste hrát ve znělce po dalším čtvrtstoletí?
Líbí se mi, že všichni slavní herci ve znělce odmítli honoráře. Pokud bych v další znělce hrál, bylo by to jen za ten stolní hokej.
Pracujete na číslicově řízených strojích, což má k filmu daleko. Našel jste s tvůrci festivalu nějakou společnou řeč?
Tatínek, který pracoval na Barrandově jako kameraman, mne nevedl k tomu, abych stál za kamerou nebo dělal něco ve filmové branži. Jediné, do čeho amatérsky zasahuji, je třírozměrná počítačová animace. K ní nepotřebuji žádnou kameru.
Co na počítači děláte?
Můžu si na něm udělat jenom znělku na domácí video nebo i vytvořit celovečerní film. Může být čistě reálný či úplně ze světa fantazie. Program dokáže cokoliv. Jsem při tom vázaný jen představivostí.
Proč považujete film Vrchní, prchni za vynikající?
Po čtvrtstoletí se jedná o klasiku. Například hlášky o stěračích a blinkrech zlidověly. Diváka si určitě film najde i po dalších pětadvaceti letech.
