Styl, ve kterém se devětašedesátiletá zpěvačka pohybuje, je vymezen trojúhelníkem soul - gospel - blues. V repertoáru má staré tradicionály, písně vlastní i řadu "převzatin". Podle tohoto klíče je poskládán i repertoár koncertu, který zpěvačka odehrála vloni v červnu v chicagském klubu Hideout.
Kdo je Mavis Staples
|
Americká zpěvačka, nar. 1939 jako nejmladší dcera zpěváka Roebucka "Popse" Staplese, zakladatele gospel-soulové vokální skupiny Staples Singers, slavící úspěchy zejména v 1. polovině 70. let. Mavis byla členkou skupiny od roku 1950. Paralelně s členstvím ve Staples Singers se od konce 60. let Mavis věnovala sólové kariéře, alba vydávala např. na kultovní soulové značce Stax, v 80. a 90. letech na labelu Paisley Park, patřícím Princeovi. Velký úspěch zaznamenalo poloakustické album Have A Little Faith, které zpěvačka vydala na prestižním bluesovém labelu Alligator v roce 2004. Od té doby se datuje její velký comeback.
Klubová atmosféra je na nahrávce cítit. Věrnost záznamu je takřka absolutní, zachovány jsou i zpěvaččiny promluvy k publiku, jeho živé reakce, nejrůznější improvizované vsuvky a pasáže. Posluchači se zavřenýma očima se skutečně v hlavě může bez problémů "odvíjet film" koncertu doslova v barvách. Byť k hudbě, kterou Mavis Staples prezentuje, nejlépe sedí černobílá.
Mavis Staples: Down In Mississippi
Klubovému prostředí je přizpůsobeno i aranžmá a výraz doprovodné kapely. Tu tvoří pouhé základní trio plus trojčlenný smíšený vokální sbor (v hudbě načichlé gospelem samozřejmě nepostradatelný). Ovšem i komorní obsazení instrumentální složky je mimořádné.
Zatímco přímočará a přitom dynamicky úžasně versatilní rytmika (Jeff Big Dad Turmes - baskytara, Stephen Hodges - bicí) udržuje neustálý "spodní proud", který vlastně sjednocuje celé album, kytarista Rick Holmstrom, osobnost zejména bluesovým fajnšmekrům sice dobře známá, dostává velký prostor k prezentaci.
Holmstromova vlastně permanentně zvukově zkreslená kytara dává písním v interpretaci Mavis Staples zcela originální rozměr. Syrovostí (jež je dána i způsobem pořízení nahrávky), spojenou s jistou sofistikovaností, staví album do stejného ranku třeba s některými nahrávkami bluesmana R.L. Burnsidea (s nímž ostatně také spolupracoval) nebo Toma Waitse (jenž vydává na stejné značce jako Mavis Staples).
Zpěvačka čerpá repertoár z klasického "zpěvníku" (Wade In The Water, Will The Circle Be Unbroken), připomíná písně ze svého posledního studiového alba We´ll Never Turn Back (Down In Mississippi, Eyes On The Prize), ale i kousky z pera svého otce, které zpívala už jako členka Staples Singers (Why Am I Treated So Bad).
Mavis Staples: Eyes On The Prize
Zvláštně "chladný" zvuk kytary tvoří s naopak velmi "žhavým" zpěvem třaskavou směs, která slyšitelně funguje na návštěvníky klubu - a díky nenaleštěnému záznamu se toto působení podařilo na elektrizující nahrávce zachovat.
Mavis Staples: Live - Hope At The Hideout
vyd. ANTI-/Maximum Underground, čas 67:08
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
