Wootenovy nahrávky, zvláště dříve především stavějící na odiv bez nadsázky nadpozemské hráčské mistrovství, jsou samozřejmě oblíbené zejména u muzikantů, dvojnásob u těch se stejnou nástrojovou specializací. Na novém albu ale má Wooten šanci oslovit i "ne-basisty".
Victor Wooten bývá srovnáván s Jacem Pastoriem, Stanleym Clarkem či Marcusem Millerem - je pravda, že z každého má ve svém univerzálním stylu něco. Ať už je to cit pro vedení silně melodické linky, schopnost pro volné procházení složitými harmoniemi nebo třeba smysl pro funky a náležitě dokonalou hráčskou techniku.
Leckterá místa jeho nového alba ostatně jako by vypadla z některé ze starších desek kapely Weather Report, jejíž byl právě Pastorius několikaletou hráčskou hvězdou. Platí to hned pro úvodní 2 Timers nebo hybnou skladbu Left, Right & Center, ve které hostuje kytarista Mike Stern (jenž bude shodou okolností také jedním z hostů letošního Bohemia JazzFestu - více zde).
Skladba Cambo svým laděním do world music, konkrétně arabským nápěvem, pro změnu upomíná na pozdější tvorbu lídra Weather Report, klávesisty Joa Zawinula. A to se týká i písničky I Saw God - styčným prvkem je hostování Richarda Bony, Zawinulova sidemana a žáka, který zde čaruje se svým hlasem v africkém duchu.
Ale album Palmystery má ještě mnohem širší záběr než zawinulovskou fusion (jež je tu ale, i ve smyslu syntezátorové zvukové estetiky, nejslyšitelnější). Stačí relativně málo, vlastně jen hostování rockera Alvina Lee, aby se skladba Miss U změnila ve skutečně ostrý, vlastně jen mírně jazzující bigbít. A název skladby The Gospel nelže - je skutečně Wootenovou poklonou tomuto duchovnímu žánru.
Samozřejmě, jsou zde i vyloženě "hráčské" záležitosti, třeba The Lesson, kde Wootenovu baskytaru doprovázejí jen perkuse, nebo Flex, kde Wooten podle bookletu hraje na "tenor bass" (není to trochu protimluv?). Ty si vychutnají především hudebníci, rozhodně ale jejich vlivem nepadá řemen z poslechu alba ani pro běžného posluchače.
Nádhernou tečkou je závěrečná miniatura Us 2, kde se fantasticky doplňuje Wootenova "klouzavá" baskytara se slidekytarou slavného bluesmana říkajícího si Keb´ Mo´. Výrazná melodie a zvuková sofistikovanost, jíž ale nechybí syrová řeřavost definitivně podtrhují dobrý dojem z alba, jehož obsah bude jistě i živě znít přinejmenším velmi zajímavě.
Victor Wooten: Palmystery
Heads Up/Telarc/Classic, čas 65:53
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
