Darebáčci | |
Režie | Woody Allen |
Scénář | Woody Allen |
Kamera | Fei Zhao |
Hrají | Woody Allen, Tracey Ullmanová, Hugh Grant, Michael Rapaport, Tony Darrow, Jon Lovitz ad. |
Původní název | Small Time Crooks |
Žánr | komedie |
Délka | 94 minut |
Premiéra | 18. ledna 2001 |
Raye hraje sám Allen, jeho ženu představuje Tracey Ullmanová, známá z Allenových Výstřelů na Broadwayi. "Pamatuji se, když jsem poprvé přijela do Ameriky. Čekala jsem dítě, seděla v bublinkové koupeli, sledovala všechny Allenovy filmy a říkala si: Musím tu nějak vydržet, abych dostala šanci pracovat s tímhle člověkem. A vyšlo to: mám role u Allena i zelenou kartu," vzpomíná.
Režisér označuje Ullmanovou za geniální herečku, ale vzápětí dodá: "Vlastně jsem na Darebáčcích pracoval hned se dvěma ženskými génii, s Tracey Ullmanovou a poprvé s Elaine Mayovou." Mayová, která přijala roli Allenovy švagrové, dosud proslula spíše jako autorka; získala například cenu Britské filmové akademie za scénář politické satiry Primary colors. Hereckou elitu doplňuje Jon Lovitz, jenž prý vlastně Allenovi vděčí za volbu své životní dráhy: "Ve třinácti jsem viděl jeho první film Seber prachy a utíkej a rozhodl jsem se, že se stanu komikem."
Traduje se, že Darebáčky si nejvíc užil autor výpravy Santo Loquasto, jinak jeden z Allenových nejvěrnějších - pracoval už na dvaceti jeho filmech. "Nejdřív hrdinové žijí v maličkém dělnickém bytě, který jsme našli na Manhattanu, pak jsme ze salonu krásy vybudovali pizzerii, kterou oni přestavují na pekárnu, a hlavní legrace pro mne začala, když se stanou milionáři: to jsem mohl zapojit veškerou fantazii," říká Loquasto. Ale ještě více než křiklavě zbohatlické sídlo manželského páru si oblíbil byt obchodníka s uměním Hugha Granta: našel ho ve staré škole v newyorské čtvrti Malá Itálie a vyhrál si prý s jeho zařízením až do posledního gauče.
Jak burani potkali snoby |
Po stránce filmařské nepřinášejí Darebáčci nic převratného, ani laičtí psychoanalytici si tentokrát moc neužijí. Ale pohoršovat se nad tím může leda snob, kterýžto lidský druh tu Woody Allen dovedl ke krutě přesné satiře - zatímco on sám se staví po bok vysmívaných měšťáků, lidí, kteří nejsou o nic horší jen proto, že milují bižuterii a telenovely.
Tenhle Allenův hrdina už není intelektuál rozpolcený mezi několik milostných vztahů, nýbrž zestárlý, věrný taťka a zlodějíček sotva obecního formátu: má rád svou ženu, špagety s horou kečupu a pohodlíčko u televize. I jeho lepší polovička už drobet tloustne, dojímá se osudy princezny Diany, a třebaže si o mužově nadání nedělá iluze, vyznává tradiční úděl. Čili muž-snílek má velký plán - zde naivní bankovní loupež - a žena, ačkoli ví, že je to pitomost, mu nakonec pomáhá, i když té jeho ubohé partě desperátů předhazuje, že je předhoní i babička. Myslitel mezi nimi chybí - i Allenovu hrdinovi Rayovi, který se rád chlubí vězeňskou přezdívkou Mozek, prý takhle říkali jen sarkasticky. No a s touhle bandou nešiků, kteří trousí dynamit, natrhnou vodovod a razičskou helmu nosí svítilnou dozadu, protože to dneska frčí, rozehrává Allen nejen burácivé dialogy, ale i situace jako z klasické grotesky.
Partička nakonec zbohatne úplně jinak - díky popularitě sušenek hrdinovy ženy, jejíž příbuzná najatá na výpomoc srazí celkové IQ ještě o ligu níž. Všichni si pak rozdělí funkce ve správní radě, což Allen využije k "televizní reportáži" o firmě, jež vydělává miliony, ač si její šéfové pletou cizí slova a krále Ludvíky. Manželé mají byt-palác, neskonalý, fantastický kýč se svítícím kobercem, s koženými prasátky a zlatou harfou - a zvou hosty, příkladné snoby ze světa uměleckých rad, kam zvláště paní domu touží proniknout.
V této vrcholné konfrontaci Allen vlastně znovu inscenuje české Světáky včetně dialogů u slavnostní večeře a v pozměněné roli Oldřicha Nového uvádí na scénu Hugha Granta, jenž dává zbohatlíkům rychlokurs z bontonu. Je to estét neskutečně přesný až po uzel na hedvábné vázance. Sled situací, jež manžele postupně rozdělí, je Allenovým pravým hřištěm: po ostudě v galerii, kde obrazy srovnal podle velikosti rámů, předstírá manžel nemoc, aby nemusel na absurdní divadlo, a samo to představení stojí za vstupné do kina. Ona se zatím s Grantovou pomocí noří do slovníků podle abecedy, pročež společnost oslňuje jen výrazy od písmene A, a po domovnicku ječí na posluchače koncertu, kterým vadí, že telefonuje. Kdežto on chodí na baseball a cpe se při starých dojácích v televizi; zůstat, kým byl, mu stačí ke štěstí, jen ona mu schází...
V konečném vyznění lze Darebáčky chápat i jako moralitu. Kéž by však každé "ponaučení" rámovalo tolik vtipu a vkusu jako Allenova lidová komedie o buranech, kteří potkali pokrytce.
Z filmu Darebáčci. |
Z filmu Darebáčci. |
Z filmu Darebáčci. |