RECENZE: Vzhůru do oblak je povznášející filmový zážitek roku

Krásu. Hravost. Fantazii. Vzrušení. Smích. Dojetí. Něhu. Úžas. Moudrost. Čistotu. To všechno v sobě nese film roku Vzhůru do oblak.

Z filmu Vzhůru do oblak

Je načase přestat dělit filmy na animované a hrané. Existují jen filmy špatné a dobré; přičemž animovaný Vzhůru do oblak strčí většinu hraných kolegů hluboko do kapsy.

Vyprávěný přirozeně a čistě, jakoby na jediný nádech, si diváka omotá kolem prstu. I ti nejzarytější se smějí jako děti – a pláčou jako dospělí. Neboť Vzhůru do oblak, v pořadí desátý film společnosti Pixar a první, který natočila v systému 3D, je z celé pixarovské série nejdospělejší, nejlidštější a bez ohledu na techniku nejlepší.

Vzhůru do oblak

90 %

USA, 2009, 96 min.

režie Pete Docter

Kinobox: 81 %

IMDb: 8.3

Sál minutu po minutě pookřívá, zprvu trochu opatrně, jako by se zdráhal uvěřit, že ještě někdo dokáže vrátit filmu jeho základní účel – totiž naplňovat úžasem. A když zázrak přijme, ponoří se s rozkoší do zážitku, pro nějž není jiného slova než překrásný.

Výprava za snem

Dokáže-li něco zlomit poslední zbytky předsudků vůči žánru, jenž se dlouho pojil jen s dětskými večerníčky, pak je to prvních pár minut Vzhůru do oblak. Malý klouček v kině hltá dobový týdeník o slavném cestovateli, cestou domů potká holčičku stejně posedlou sny o dobrodružných výpravách, uzavřou spolu veselé spojenectví – a posléze celoživotní svazek.

Kdo je kdo

Starý Carl
Osamělý vdovec plný bolesti a stesku chce své ženě posmrtně splnit její velký sen o dobrodružné výpravě do Jižní Ameriky.

Malý Russell
Městský skautík sní o divočině, kde nikdy nebyl, a je vděčný za přítele, protože spolužákům je k smíchu a otec na něj nemá čas.

Mluvící pes
Dálkově řízený voříšek ve službách svého stvořitele neohroženě hájí nové kamarády a na povely zapomene, jenom když vidí míček.

Z filmu Vzhůru do oblak

Z filmu Vzhůru do oblak

Bez jediného slova, jen obrazem a hudbou, se odvine v kratičkých rituálech celý život oddaného páru, v němž běh času rytmizují proměnlivé kravaty či úspory a smutky se léčí láskyplností – až do pohřební síně.

Tak výmluvnou podmanivou zkratku by hraný film nesvedl; co by v něm zavánělo usmolenou banalitou a lepkavým sentimentem, tady plyne v něžně zábavné samozřejmosti lidského údělu, až se srdce svírá.

Teprve pak se potkají dva hlavní hrdinové z rodiny příběhů jako Kid či Kolja. Čerstvý vdovec, ještě rozbolavělý, nevrlý a uzavřený stařík, navenek protivný jako Jack Nicholson v Lepší už to nebude, se v navyklých obřadech šourá prázdným domem, nikoho nechce vidět a hrozbu domova důchodců odráží zlou vzpourou.

Do jeho samoty pronikne jen náhodou nádherný protipól, otravný užvaněný skautík, vypasený asijský druh českého Válečka, jenž jako na kolovrátku mele: „Pomůžu vám přejít ulici, dvorek, cokoli, potřebuju bobříka za pomoc seniorům.“ Školák žvaní, děd raději vypíná naslouchátka – a výprava za dávným snem začíná.

V záplavě žertů člověk málem neocení, že Vzhůru do oblak nabízí i výtvarnou podívanou. Start domku a jeho let v bouři i mlze nad propastí a vodopády skvěle zapadá do poetiky, v níž se potkávají verneovky s Indianou Jonesem v půvabných měkkých barvách, jakoby zevnitř prozářených světýlkem pohádkové neskutečnosti.

VZHŮRU DO OBLAK NA IDNES.CZ

Pixarovská novinka Up zamířila ještě výš než k oblakům
Recenze filmu: Desátý pixarovský snímek Vzhůru do oblak se vrací od dokonalé animace zpět k příběhu a čistým, nevydírajícím emocím. Přečtěte si první dojmy z filmu.

Jak to dopadne, když Liška dabuje natvrdlého psa? Skvěle!
Recenze českého dabingu: Nový animovaný film Vzhůru do oblak je výročním, desátým počinem studia Pixar. A také debut Vojty Kotka na poli režie dabingu. A nutno říct, že hned zkraje je potřeba poděkovat režiséru Jiřímu Strachovi, který tuto práci Kotkovi „dohodil“.

Z filmu Vzhůru do oblak

Nutno uznat, že 3D neboli trojrozměrné vnímání v takových okamžicích účinkuje, i když na podstatě nic nezmění ani projekce v běžném formátu bez kouzelných brýlí.

Nechce se na zem

Kouzlí totiž film sám, v ostrém tempu a na několika frontách. Dobrodružnou pouť napěchoval vtipem jiskřícím mezi nesourodými hrdiny – třeba když se malý zálesák radí s kmetem, kde vykopat WC podle příruček; další typ humoru dodají jejich noví průvodci, obří pták posedlý čokoládou a mluvící pes, respektive celá psí smečka „robotů“, z nichž každý epizodní hafan představuje ryzí originál.

Podívaná

V záplavě žertů člověk málem neocení, že Vzhůru do oblak nabízí i výtvarnou podívanou. Start domku a jeho let v bouři i mlze nad propastí a vodopády skvěle zapadá do poetiky, v níž se potkávají verneovky s Indianou Jonesem v půvabných měkkých barvách, jakoby zevnitř prozářených světýlkem pohádkové neskutečnosti.

Člověk se až tetelí blahem: Bože, to je taková radost, vidět tolik nápadů v marnotratné štědrosti sázených ráz na ráz. Vzhůru do oblak představuje vzácnou směs naprosto všech přísad, jež film potřebuje.

Smích vede, ale jsou tu i napínavé honičky, drtivý požár s chmurnou bezmocí spáleniště, a hlavně pointy vždy a všude: za každým dialogem, němým výjevem i akcí. Mimochodem i z jisté akční manýry finálního souboje mezi hrdinou a zlosynem vybruslí Vzhůru do oblak opět se ctí, neboť bitce dodá zábavnou originalitu v černém pojetí nečekaných zbraní invalidů.

Spoustu „vnitropodnikových“ hračiček divák poprvé ani nezachytí – třeba že tu podávají mušle z filmu Ratatouille a mihnou se tu i dva tradiční znaky všech pixarovských děl, auto Pizza Planet a místnost s číslem A113, jež prý nesla univerzitní učebna, kde se pozdější králové animované říše potkávali.

Pokud jde o dabing, Vladimír Brabec sice zní méně zakysle než původní Edward Asner, ale obecně české znění neruší, a dokonce si také pohrálo s hlasy psů v zajímavé kombinaci Pavla Lišky a Daniela Landy.

Jak vidno, radost ze hry je nakažlivá. A hlavně ji nic nesráží, protože – světe, div se – ve Vzhůru do oblak se nenajde nádech obvyklé morality, snad jen při výjevu ze skautské slavnosti. Ale to se snadno odpustí díky nádhernému závěrečnému zjištění, že si lidé dovedou své sny plnit i jinak než nad vodopády, aniž by jim to ubralo na velikosti; naopak.

Těžko se najde v paměti hraný film, který by postihl tolik životní pravdy – a s takovou fantazií. Vzhůru do oblak je zkrátka zážitek roku, doslova povznášející – a zpátky dolů na zem se po něm opravdu nechce.