Historie sochy by vydala na vlastní román s tím, že by v něm Češi vystupovali jako hrdinové. Sochu si totiž v roce 1891 od Rodina objednal spisovatel Émile Zola jako nově zvolený předseda francouzské Literární společnosti.
"Rodin ji po mnoha přípravných studiích dokončil v roce 1897. Poprvé ji vystavil v roce 1898 na pařížském Salonu. Socha tehdy vyvolala prudký odpor konzervativních kruhů a způsobila mimořádný skandál. Literární společnost ji odmítla přijmout, ale protestovala i proti jejímu veřejnému vystavení," vysvětluje Nikolaj Savický z Národní galerie.
Balzac ve Veletržním paláci |
A právě v tuto chvíli vstupuje do děje pražský magistrát a odvážně se k artefaktu hlásí s tím, zve Rodina do metropole, aby zde připravil výstavu svých děl. "Ta se uskutečnila na jaře roku 1902 v pavilonu Spolku výtvarných umělců Mánes a Rodinova třímetrová socha Balzaca se stala jejím symbolem. Nemalý podíl na tom měl i zdařilý plakát Vladimíra Županského, který zval návštěvníky na výstavu právě Balzacovým prostřednictvím," doplňuje Savický.
Socha se v Česku objevila ještě jednou, a to na jaře roku 1935 při příležitosti výstavy Moderní francouzské sochařství. Při této příležitosti ji koupila Společnost přátel Moderní galerie s vědomím, že do svých sbírek pořizuje jeden ze tří autorizovaných odlitků. (Druhý je na křižovatce bulvárů Montparnasse a Raspail v Paříži a třetím se pyšní Japonsko.)
"Rodinův Balzac je považován za první dílo moderního sochařství na světě vůbec a představuje patrně nejcennější novodobou plastiku na území České republiky. Národní galerie v Praze jejím přesunem na nové důstojnější místo končí první etapu revitalizace vstupních prostor Veletržního paláce v Praze," dodal Savický.
Práci stěhováků kontroloval sám šéf Národní galerie Vladimír Rösel.