Bezprostředním impulsem pro Národní galerii, která výstavu ve spolupráci s Nadací Moravské Slovácko uspořádala, je letošní 150. výročí narození Joži Uprky (1861-1940). Zároveň také tvůrci výstavy, kurátorka Helena Musilová a její spoluautor Tomáš Vlček spolu s dalšími spolupracovníky, mezi nimiž byl i bývalý ředitel NG Milan Knížák, chtěli představit tohoto umělce v novém světle.
"Uprka nebyl pouhý folklorní malíř, chtěli jsme ho vrátit do světa umění. Představit jej jako velkého malíře evropského rozměru, jehož nejlepší díla jsou srovnatelná s francouzskými postimpresionisty," uvedl Milan Knížák a připomněl, že když v roce 1902 navštívil moravu slavný francouzský sochař Auguste Rodin, jako nejvýznamnější tamní umělec mu byl představen právě Uprka.
Joža Uprka: Žudro (nedatováno, začátek 90. let 19. stol.)
Joža Uprka: Teplanky na hřbitově (1937)
Na začátku 20. století byl ostatně Uprka vnímán nejen jako velký, ale i drahý český malíř. "Jeho obrazy si mohli kupovat jen velmi bohatí lidé. Prodávaly se za ceny, za které si bylo možno koupit dům," řekl Petr Vašát z Nadace Moravské Slovácko.
Do pozice pouhého "dokumentarisky Moravského Slovácka" Jožu Uprku uvedl až další vývoj výtvarného umění 20. století, který se prostřednictvím avantgardy odvíjel jiným směrem. Podstatný prvek jeho tvorby, reflexi náboženského rozměru venkovského života na Slovácku, zase zamlčoval komunistický režim, jak zdůraznila kurátorka Helena Musilová.
Joža Uprka: Dušičky (1897)
Ta považuje za vrcholné období Uprkovy tvorby 90. léta 19. a začátek 20. století. "Na přelomu let 1892–1893 pobýval v Paříži, což výrazně proměnilo jeho malířské uvažování. Řešil v malbě otázky světla a účinky čisté barvy. V rozporu s dobovým trendem v umění čerpal barevnost svých obrazů přímo z rodného Slovácka. Od poloviny devadesátých let se jeho hlavním výrazovým prostředkem stala prosvětlená paleta a zejména barevná skvrna, dávající obrazu lehkost a průzračnost."
Uprka od začátku 20. století spolupracoval a přátelil se s celou řadou moravských umělců, například s bratry Mrštíky nebo s architektem Dušanem Jurkovičem. Neuvěřitelné pracovní nasazení je znát i v dílech z tohoto období: maloval plátna se "sociální" tematikou, studie jednotlivých typů místních obyvatel při práci (sekáči, štěrkaři, plečky, hudci) nebo o svátcích, i velké figurální kompozice (poutě, hody).
Joža Uprka: Úvodnice z Velké - Z kostela (1896)
Joža Uprka: Štěrkař (1895)
Výstava ve Valdštejnské jízdárně je členěna podle témat, charakteristických pro celou Uprkovu tvorbu. Základ poskytl sám umělec, když jako nosné prvky života regionu (a tím i svého vlastního díla) uvedl "prácu, radosť, zbožnosť". Tato témata jsou rozšířena o Portrét, Kroje a Alba.
Výstavu doprovází kritická monografie, která analyzuje Uprkovu tvorbu z různých úhlů pohledu: zasazuje jeho dílo do kontextu středoevropského umění, věnuje se možnostem využití jeho díla jako pramene poznání slováckého národopisu apod. Návštěvníci výstavy navíc mohou využít bohatě ilustrovaného tištěného průvodce, shrnujícího nejdůležitější informace o životě a díle Joži Uprky.
