Začíná se výběrem možných exponátů, což obnáší procházení obsáhlých katalogů galerií a sbírek. Někdy je však nutné vidět vybraná díla na vlastní oči. To se týká třeba velkého projektu ruských avantgard, který chystá Národní galerie v Praze na příští rok.
Čtěte v sobotu
O těžkostech, které kurátoři řeší s půjčováním děl na výstavy čtěte v příloze MF DNES Scéna
„Bylo potřeba projet celou řadu sbírek. Výstava totiž stojí na myšlence, jak se klasické ruské avantgardy podílely na umění Ruska celého dvacátého a začátku jednadvacátého století,“ vysvětluje Helena Musilová, kurátorka a ředitelka Sbírky moderního a současného umění NG. „Museli jsme prozkoumat vytipované autory, kteří jsou ve sbírkách třeba v Izraeli, v Řecku nebo ve Spojených státech. Tam ten seznam exponátů vznikal víc v terénu, protože to je neprobádané téma. A ne všechno se dá vybrat přes internet. Internet strašně mate.“
Ovšem ani až se podaří všechno dojednat, dopravit na jedno místo a nainstalovat za bedlivého dohledu pracovníka instituce, která dílo půjčuje, ještě není vyhráno.
„Výstava se nasvětluje klidně jeden a půl dne. Je to alchymie. Každá věc má své světelné požadavky. Papír musí mít tlumené světlo, obrazy snesou trochu víc. Díky světlu se dá pracovat s atmosférou výstavy. Můžete vytvořit cestu jednotlivými pojmy. je to důležitý prvek celé výstavy,“ popisuje Musilová další fázi příprav.
Ostatně, kurátor není na tvorbu velké expozice sám. „Stejně důležitý je grafik výstavy, který musí s kurátorem spolupracovat od začátku. Podobně architekt. Taky lektorské oddělení, které chystá programy pro školy nebo workshopy je přítomné od začátku příprav. Když se tihle všichni spojí, je to cenné. Kurátor může vymyslet výstavu, která zaujme čtyři lidi. A pak je potřeba najít klíč k tomu, jak to zatraktivnit pro veřejnost,“ dodává Musilová.
