Na vernisáži v zrekonstruované Klubovně 2. patro (Dlouhá 37, Praha 1) zahraje jeden z "objektů", jejichž fotografie se staly součástí projektu Zde jsou psi, DJ Smack. Na výstavě budou k vidění snímky, které se do knihy nedostaly.
Kniha Zde jsou psi je součástí projektu Czech Original Fashion, který prezentuje studio Yinachi. Autory knihy jsou Michal Nanoru a Martina Overstreet, kteří ke spolupráci na dalších textech přizvali řadu osobností jak z řad publicistů (mj. Petr Vizina. Tomáš Pospiszyl, Tomáš Turek), tak umělců (např. výtvarníci Josef Bolf, Krištof Kintera, Karel Haloun).
Z knihy Zde jsou psi (Sunshine)
O vizuální stránku knihy mají zásluhu především fotografové Adam Holý a Dušan Tománek. První z nich fotografoval v ateliéru vizuálně zajímavé kapely a hudebníky české scény, druhý pak jejich fanoušky, kteří si co do vizuální "vypracovanosti" se svými idoly moc nezadají.
Kým se kniha (také) zabývá
|
Magnetik"Že image prodává kapelu často líp než hudba, je známá pravda," říká o myšlence knihy Martina Overstreet. "Vezměte třeba Kiss – jejich logo a make-up pozná každej, i když je v životě neslyšel. Nebyli zas tak skvělí muzikanti, ale ten marketing!"
Další výmluvný příklad, který Overstreet nabízí, jsou Sex Pistols: "Mluví se o nich jako o spouštěcím momentu punku, přestože nebyli ani první, ani hudebně nejzajímavější punkovou kapelou. Jenže způsob, jak s publikem komunikovali vizuálně, od názvu přes oblečení až po pódiovou agresivitu, byl pro miliony teenagerů kódem, jak do punku ´vlízt´."
Z knihy Zde jsou psi
"Oproti tomu v Česku je image a vizuální styl podceňován jak samotnými kapelami, tak hudebními recenzenty," domnívá se Martina Overstreet a tvrdí, že recenzenti "stále dokola píší pouze o tom, co je nahraný na desce. Do čeho je zabalená, kdo to navrhnul a proč, je nezajímá."
To samozřejmě není tak docela pravda. Image českých kapel už od šedesátých let tvořila stejnou součást jejich prezentace jako v zahraničí. Vždyť co jiného byly dlouhé vlasy a všelijaká hippie-cingrlátka většiny muzikantů 60. a 70. let? A co nejrůznější praštěné převleky představitelů nové vlny osmé dekády? Vše lze snadno dohledat na fotografiích i filmových záběrech.
Z knihy Zde jsou psi
Totéž platí pro plakáty a obaly těch mála zajímavých alb, která tady za minulého režimu vznikla. Vždyť nejkultovnějšího rockového výtvarníka Karla Halouna měli Overstreet a Nanoru přímo ve svém autorském týmu! Toho Halouna, který je de facto spolutvůrcem celé kariéry Vladimíra Mišíka (oba na snímku), kterého Hudba Praha/Jasná Páka považuje za svého nehrajícího člena a jehož jméno pod jakýmkoli obalem bylo v "jisté době" dokonce zárukou kvality samotné hudby. A komentování obalů gramodesek bylo běžným standardem už ve starém časopise Melodie, jak si pamětníci jistě vybaví.
Pocit výlučnosti "objevu", že muzikanti (či jejich fanoušci) by měli "nějak vypadat", lze nicméně autorům knihy Zde jsou psi s klidným svědomím odpustit, stejně jako to, že se svou rétorikou tak trochu vlamují do otevřených dveří. Důležité je, že jejich kniha je na toto téma v českém kontextu skutečně první. A je nesmírná zábava si v ní listovat.
