Galén už několik let patrně nejlépe v této zemi pečuje o hudební fenomén zvaný "písničkáři". Vydává jejich knihy, jejich biografie, reedituje staré desky, z archivních nahrávek těch mnohdy minulým režimem zakázaných tvůrců sestavuje raritní alba a vydává přirozeně také jejich novou tvorbu.
Jednou z hlavních "stájových hvězd" je Vlastimil Třešňák, jeden z bezesporu vůbec nejlepších českých představitelů písničkářské branže. V roce 2010 vydal Galén jeho debutové album Zeměměřič (pův. vyd. 1979) v podobě rozšířené o nikdy nevydané nahrávky na dvojCD. Nyní logicky následuje reedice druhého, o tři roky mladšího Třešňákova alba s názvem Koh-i-noor.
Přestože byl od konce 60. let Třešňák u publika zafixován jako sólový písničkář s kytarou, vlastně se jednalo o "zakukleného rockera". První album Zeměměřič natočil v akustické poloze, mimo jiné i proto, že se jednalo o v pražském bytě tajně pořízenou nahrávku propašovanou do Švédska, kde byla vydána.
Vlastimil Třešňák (70. léta)
Album Koh-i-noor už vzniklo po Třešňákově emigraci do téže země: "byl odjet" v rámci estébácké akce Asanace v dubnu 1982. A právě tady, v exilu, si poprvé aspoň náznakem mohl Třešňák splnit svůj rockový sen: do studia byli přizváni americký kytarista Michael Meadows, švédský klávesista Lars Holmberg a český emigrant, bubeník Mike Tutch (v Čechách se mihl např. v raném Katapultu).
Deset písní, nahraných na Koh-i-nooru, si přivezl Třešňák ještě z domova, několik se jich dokonce mělo objevit už na Zeměměřiči, ale při konečném výběru vypadly. Mnohé z písní Koh-i-nooru ovšem patří k nejlepším (nejen) z Třešňákovy tvorby: Tovaryš pátera Koniáše, Poslední večeře, Martine nebo Extempore.
Stávající vydání je doplněno pěti nahrávkami, které Třešňák natočil po návratu z exilu v roce 1991 pro Supraphon s dvojicí romských hudebníků Milanem Kormanem a Vojtěchem Gadžorem, se kterými koncertoval už před emigrací. Ve studiu je doplnil bubeník Miloš Kejř.
Vlastimil Třešňák na Open Air Music Festivalu Trutnov 2011
Nahrávky mají, i vlivem o deset let drsnějšího hlasu a autorského rukopisu samotného Třešňáka, mnohem syrovější výraz než ty "softrockové" ze Švédska. Obě polohy jsou ale každopádně důležitou připomínkou dvou zajímavých tvůrčích období písničkáře, který se proslavil jako solitér a dnes brázdí kluby a festivaly s řádně přibroušenou bluesrockovou kapelou za zády.
