Vyšla monografie komiksového mistra Káji Saudka. Konečně

Těžko si představit výraznějšího českého komiksového autora, než je Kája Saudek. Proslul nadsázkou, nápady, osobitým stylem i vnadnými kráskami, přesto na oficiální uznání čekal dlouho.

Jeho první důstojná monografie nazvaná Kája Saudek vyšla teprve nyní. Mnohé zásadní kresby totiž autor rozdal či rozpůjčoval svým fanouškům, sběratelům, přátelům i náhodným návštěvníkům svého ateliéru, někteří z nich přitom o zpřístupnění svých sbírek veřejnosti nejevili zájem.

Manželka: Kája nikdy nevyčichne

Kája Saudek

zakladatel typické komiksové školy a zároveň pravděpodobně jediná osobnost českého komiksu, jejíž význam přesáhl hranice Česka, resp. Československa.
Narodil se v roce 1935, je dvojčetem známého fotografa Jana Saudka. První komiksy stvořil už na základní škole, za komunistů nesměl studovat ani publikovat a pracoval jako pomocný technik na Barrandově. Tam dostal od Miloše Macourka možnost spolupracovat na tiskovinách a titulcích k filmu Kdo chce zabít Jessii? Saudek pro něj nakonec vytvořil několik stran filmového komiksu. V roce 1968 měl k vydání připravený sešit o krásné lékařce Muriel, režim ho však zakázal, vyšel až loni. Saudek je autorem desítek komiksů a stovek stripů, po revoluci vycházely jejich reprinty ve statisícových nákladech. Už téměř čtyři roky leží v kómatu v nemocnici, kde se o něj starají žena s dcerou. Do kómatu upadl poté, co mu zaskočilo sousto jídla a jeho mozek zůstal dlouhou dobu bez kyslíku.

Mladá kunsthistorička Helena Diesing, která připravila i nedávnou Saudkovu výstavu v Českém centru v Rytířské ulici v Praze, však úmorný maraton jednání podstoupila, sběratele přemlouvala a nakonec i v řadě případů obměkčila. (rozhovor s Helenou Diesing čtěte zde)

Trvalo jí to celkem čtyři roky a výsledkem je dosud nejobsáhlejší, v mnoha směrech objevná publikace o Saudkově díle. Autorčino úsilí oceňuje i kreslířova dcera Berenika. "Co všechno dala Helena Diesing dohromady, kolik sběratelů přemluvila, je úžasné. Musela si s tím dát hodně práce," tvrdí. Kniha se jí líbí, i když připouští, že se rodila komplikovaně, včetně produkčních nepříjemností, takže výsledný názor na publikaci má rozporuplný.

Saudkova manželka Hana je o něco kritičtější, knihu nepovažuje za monografii, jelikož se jen okrajově věnuje výtvarníkově tvorbě v devadesátých letech. Na rozdíl od autorky si nemyslí, že by Saudek ve svém pozdním díle stagnoval, byl podle ní naopak lepší a lepší.

"Kája nikdy nevyčichne, i nové generace na něj mají chuť, cokoliv od něj se stále dobře prodává," říká a naráží tak na okolnost, že téměř celý náklad knihy byl během jednoho týdne rozebraný, rychle se vyprodal i Saudkův vynikající komiks Muriel a oranžová smrt, který vyšel před Vánocemi.

Nynější kniha představuje z větší části dosud neznámého Saudka, především jeho ranou tvorbu z padesátých a šedesátých let včetně soukromých kreseb, dárků, artefaktů láskám, s nimiž se Saudek seznamoval zásadně na plovárně v pražském Podolí.

Jednou z nich byla i Marina Málková, dnes Solmanová, jíž Saudek adresoval originální omalované dopisy, které se nezdráhal zasílat ani na adresu školy, kde dívka studovala. Marina se stala protagonistkou mnoha Saudkových kreseb – v jedné z nich znázornil sebe sama coby vojáka wehrmachtu, který projíždí v odrané uniformě a bagančatech kolem Mariny, již stylizoval do role ruské důstojnice.

Milenka: Vypadali jsme jako cizinci

V několika dílech se kromě Mariny a Káji objevuje i další nezbytná rekvizita – Saudkův milovaný skútr značky Puch, který se výtvarníkovi díky příbuzným podařilo získat z Rakouska. Právě s Puchem působili Marina a Kája v pražských ulicích ještě exotičtěji než obvykle.

"Jakmile Kája skútr postavil na ulici, byli jsme obklopeni diváky, navíc jsme oba dva vypadali jako cizinci – jak vizáží, tak oblečením," vyprávěla autorce publikace Solmanová. V knize vzpomíná, jak pozorný přítel Saudek byl – vyprávěl jí příběhy z knížek, předčítal jí Voltaira i Villona, budil ji s kyticí vedle čaje.

Ne všechny Saudkovy lásky však byly podobně otevřené. Kupříkladu herečka a Saudkova tehdejší snoubenka Olga Schoberová, filmový idol 60. let, se na knížce odmítla podílet. Což je škoda, i jí Saudek věnoval řadu svých obrázků. Její rysy se promítly i do jednoho z nejlepších autorových děl, komiksu Muriel a oranžová smrt.

Rozchod se Schoberovou Saudek zřejmě nesl těžce, ještě po letech se jí snažil výtvarně "pomstít". Když roku 1972 pro časopis Mladý svět kreslil tužkou portréty celebrit na téma "Takoví budou v roce 2000?", právě Schoberovou vylíčil neúprosně, k obrázku připojil i bublinu s textem "Zavolejte mému právníkovi, ať okamžitě Saudka žaluje". Redakce však právě Schoberové portrét nakonec neotiskla, připadal jí moc zlý.

Originály se často liší

Velká role logicky připadala v Saudkových obrazech jeho manželce Haně, které jeho kreslířský zájem lichotil. "Nevadilo mi to, naopak, jsem na to pyšná. Znala jsem ho od svých patnácti, byla jsem při ruce, občas podle mě kreslil i mužské, když potřeboval zachytit svaly, bicepsy. Jen občas jsem mu vyčinila , že taková nejsem – a on se jen usmál a řekl: Ale takovou tě vidím. Kája všechno kreslil podle skutečnosti – maloval to, co cítil, jak žil."

Ač je Saudkova fascinace ženami známá, zarazí, jak eroticky odvážné jsou mnohá jeho díla soustředěná v oddílu Erotické kresby. Občas hraničí až s pornografií. Nicméně i onen "známý Saudek" bude možná pro čtenáře překvapením. Publikace totiž přetiskuje především Saudkovy originály, které se od reprodukovaných verzí často podstatně liší.