Už sám název útlého, graficky velmi čistého svazku, možná zavede představu povrchního zájemce trochu jinam, než má. Jakkoli totiž kniha Umění mrdati skutečně nehovoří prakticky o ničem jiném, než co si vetkla do titulu, činí tak - přes použité výrazivo - se značnou noblesou.
Autorem, uvedeným v záhlaví, je jakýsi Abbé Appliqué, vlastním jménem Joseph de Souvenir, tedy kněz, který prostřednictvím zpovědnice načerpal mnoho zkušeností z oblasti fyzické lásky.
Sám tvrdí: "Bůh, toť láska. Kunda je jejím oltářem. To není rouhačství, můj milý, neboť celibát kněží si nevymyslel Bůh, ale lidé. Slouže kundě, sloužil jsem svému Stvořiteli."
Nyní tedy své zkušenosti prostřednictvím dopisu předává svému synovci Jeanovi. Ten právě končí s klášterní výchovou a měl by se "vrhnout do života". Rady jeho strýce by mu měly napomoci vyznat se v tajemství erotiky ať už v zájezdním hostinci nebo u královského dvora Ludvíka XV.
Zajímavý je příběh nejasného autorství knihy. Umění mrdati poprvé vydal Kruh přátel klasické literatury erotické v Praze roku 1940. Údajný překladatel byl ukryt pod šifrou J. H. Autorství je nicméně připisováno básníkovi Vítězslavu Nezvalovi.
Nebylo by divu, kdyby Nezval skutečně dílo napsal. Meziváleční avantgardisté byli svou zálibou v erotické literatuře proslulí, vydávali dokonce sborník Erotická revue (tu v minulých letech v reprintu vydalo nakladatelství Torst), známé jsou i explicitní erotické kresby a koláže Toyen či Jindřicha Štyrského.
Sám Nezval kromě erotiky, jež stojí v podtextu řady jeho básní už od dvacátých let, kdy byl představitelem poetismu, také rád občas pracoval anonymně. Jeho nejslavnějším pseudonymním dílem je sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida z roku 1936.
Otázka, zda Umění mrdati je skutečně Nezvalovým dílem, však zůstává nezodpovězena na sto procent. Jisté je, že fiktivní dopis je dílem člověka, který měl k erotice silný vztah, rozuměl jí a byl mimořádně literárně nadán. A všechny tyto rysy právě na Nezvala sedí dokonale.
