Vydělat a ihned investovat
Nakladatelství Motto Přidalová založila na podzim roku 1991 stejně intuitivně, jako později nacházela úspěšné autory. V době, kdy čtenářská euforie začala vyprchávat a knižnímu podnikání se prorokovala krize, začínala se dvěma zaměstnanci a s psychologickou knížkou Susanny Kubelkové Konečně přes čtyřicet. Nakladatelku samu prý tenhle titul vyvedl z beznaděje, když si myslela, že po čtyřicítce končí život.
Dneska má Motto šest pracovníků a databáze věrných čtenářů čítá padesát tisíc adres. Náklady se pohybují od dvou do sedmi tisíc výtisků, většinou následují dotisky. "Z minipodniku je středně velká firma, která šlape. Kupodivu mě ta jízda ani po deseti letech nepřestala bavit." Nakladatelství zatím přineslo na 260 titulů sto deseti autorů, z nichž čtyřicet je českých. "Motto bylo vždycky ziskové, ale já všechny peníze obratem investuju do výroby a propagace. Nešla jsem do toho s tím, že chci jet na Mauricius nebo se vozit v chryslerovi," podotýká energicky Přidalová.
Spíše než nestálosti čtenářů se Přidalová bojí krachů distributorů, s nimiž už dvakrát udělala špatnou zkušenost. Jednou si firma nabrala obrovské množství titulů a pak se vypařila, podruhé distributor skončil vytunelovaný. "Pochopím, když se nějaký podnik složí, ale nesnesu, když se na tom někdo snaží vydělat," dodává.
Chod podniku dnes Přidalová řídí telefonicky ze svého domova, sklad má v garáži a komunikaci s distributory zajišťuje její matka. "Vnutí jim i to, co by nechtěli, a ještě je prohání, aby to co nejdřív zaplatili. Vypadá křehce, jedná jako tvrdý obchodník! Stará se mi i o peníze a bez ní bych to nezvládla."
Vieweghu, třes se!
Za desetiletí existence doznal ediční plán Motta značných změn. "Zprvu jsem začínala s populárněpsychologickou literaturou, ale jako hlavní náplň to nestačilo. Tak jsem přidala detektivky a postupně rozšiřovala záběr do beletrie, teď se zaměřujeme na francouzské spisovatele." Slabost má Přidalová pro české literáty, vycházejí u ní tituly Haliny Pawlowské, Ivy Hercíkové, Ivanky Deváté či Jarmily Loukotkové. Úspěchy sklízí také u překladů - tuzemské bestsellerové žebříčky lámala autobiografie marocké princezny Maliky Oufkirové Vězeňkyně.
Mezi mužskou a ženskou literaturou však nakladatelka rozdíly dělat nechce: "Jednou mě nějaký novinář charakterizoval jako propagátorku feministické literatury a já jsem se tomu musela smát. V edičním plánu na příští rok dokonce máme více spisovatelů než spisovatelek."
Své autorské hvězdy Přidalová hledá zejména na internetu nebo v zahraničních časopisech, řada začínajících spisovatelů se jí hlásí sama. "Každý den přijde nejméně jeden manuskript poštou a jeden po internetu. Přečtu všechny, jasno většinou mívám ovšem už od první věty." Kromě toho často cestuje a v knihkupectvích si povídá se zaměstnanci nebo náhodnými návštěvníky. "Intuici jsem neposlechla jen pětkrát, takzvaně z vděčnosti, a pak jsem litovala. Titul propadl. Od té doby se snažím být neústupná - i když jsem si tím nejspíš nadělala spoustu nepřátel."
O svých nových trumfech Přidalová mluví výhradně anonymně - zkušenost ji poučila, že konkurence nespí a lanaří. Instinkt šéfky Motta je prý natolik proslulý, že na zahraničních knižních přehlídkách mají agenti konkurenčních podniků oči na stopkách, když začne listovat nějakou knížkou. "V jednom rozhovoru jsem básnila o Báře Nesvadbové, tehdy neznámé mladé autorce, a pár dní nato měla nabídky ze tří nakladatelství."
V současnosti nakladatelce učaroval rukopis mladého prozaika, který jí před časem přišel do nakladatelství; vypráví se v něm o prožitcích sedmnáctiletého chlapce. "Okamžitě mě to pohltilo a bavila jsem se až do konce. Nemyslím si, že by touhle knížkou autor skončil. Vieweghu, třes se!" vzkazuje nejprodávanějšímu současnému českému spisovateli Romana Přidalová.
 Majitelka pražského nakladatelství Motto Romana Přidalová. |
