Rytmus, vlastním jménem Patrik Vrbovský (1977), se hip hopu věnuje od útlého věku. První velký úspěch zaznamenal, když v roce 2001 založil společně s raperem Egem a dýdžejem Anešem kapelu Kontrafakt.
Nyní vyšla jeho třetí sólová deska Kráľ, která je na Slovensku momentálně nejprodávanější a i u nás je v první desítce nejúspěšnějších titulů. A poslouchají ho všichni – od Paľa Habery po Richarda Müllera.
V promo kampani jste označoval desku Kráľ za album roku. Proč?
Protože to tak je. Vydal jsem tu tolik alb a dosáhl s nimi takový úspěch jako nikdo. Natočil jsem tolik klipů a dosáhl tolik rekordů sledovanosti jako nikdo. Spolupracoval jsem s takovými lidmi jako nikdo. Vystupoval jsem na největších festivalech, nejlegendárnější koncerty, které tu byly, udělal Kontrafakt. Proto si dovolím tvrdit, že je to album roku. Patřím tu mezi nejstarší interprety v tomhle stylu, a když řeknu, že album bude nejprodávanější, tak bude, a když řeknu, že ho budou poslouchat všichni, ať už mě mají rádi, nebo ne, tak to tak bude. Proto si myslím, že to je na Slovensku album roku. A nejen hiphopové.
Který moment z té desky máte nejradši?
Všechny skladby jsou dobré. Každý tón. Největší vztah mám asi ke skladbě Kráľ, protože je o Bohu. Když jsem sháněl hudbu na album, tak mě to téma napadlo a napsané bylo asi za den. Když si poslechnete moje alba, každé je jiné. Asi rok jsem přemýšlel, jaké má být tohle. Chtěl jsem, aby přišel nový Rytmus.
A jaký je?
Míň naštvaný, hudebnější, dospělejší, spokojenější a natolik sebevědomý, že už nemusí nikomu nic dokazovat.
Nový Rytmus také méně nadává konkrétním lidem.
To není rozhodnutí. Právě teď dělám skladbu, kde zase nadávám. Jen jsem měl při nahrávání pocit, že jsem se k tématům, která mě štvou, už vyjádřil.
Jste už tedy nad hip hop povznesený?
V hip hopu už se nedá jít výš. Snad jenom natočit film nebo udělat módní značku, která by se hodně prodávala.
Zaujal mě text skladby List otcovi, ve kterém vyčítáte tátovi, že vás jako malého opustil. Bylo těžké se takhle otevřít?
Jsem osobní ve spoustě skladeb, dá se říct, že na tom jsem založil kariéru. Čím otevřeněji mluvíte o věcech, kterých by se normální člověk bál, tím spíš získáte uznání a úspěch. Spousta lidí se stydí o problémech mluvit. A když slyší někoho, kdo to poví za ně, tak ho za to uznávají.
Víte, co je s vaším otcem teď?
Byl jsem s ním asi třikrát v životě. Naposledy letos v březnu a zjistil jsem, že on nemá vůbec žádný zájem. V téhle skladbě jsem chtěl říct, že mě to s..e. Proč nemá zájem o to, jak se jeho synovi daří? Proč mu nedá najevo, že při něm stojí, a když bude mít problém, může mu zavolat? Z toho jsem se chtěl vypovídat. Tak, jak to v písničce říkám, je to úplně od srdce a je to pravda.
Snad v každém díle Česko Slovenské SuperStar padne vaše jméno. Vy jste přitom dřív proti téhle soutěži rapoval. Neštve vás to?
V té době by mě to štvalo, ale teď to neřeším. Už se nemůžu ani uměle zkoušet držet v nějakém undergroundu. Musím si to přiznat, jsem úspěšný, prodávám hodně desek a poslouchají mě všichni. A já jsem rád, protože o to mi jde. Možná jsem na ty věci dřív nadával, protože jsem o nich nic nevěděl, ale chtěl se s nimi vypořádat. Když jsem je potom zažil, a léta běží, tak zjišťuju, že jsem komerční, a nestydím se za to. Dělám hudbu pro lidi a dělám ji na úrovni, proti které nemůže nikdo nic říct. Moje hudba má duši, základy, srdce. Jsem tady dvacet let a stále umím dát pouliční věc, která se nebude líbit všem, ale taky jsem v sobě objevil nové věci. Třeba, že umím zpívat. Je to jen část mého talentu, který se bude ještě dál rozvíjet.
