Hana Hegerová: Zlatá kolekce (obal)
Každý disk kompletu má jiné zaměření. Podle dramaturga sestavy Tomáše Padevěta skoro třetina písní dosud nebyla k dispozici: "Posluchači mezi téměř sedmdesátkou tracků najdou zhruba dvacet nahrávek vůbec poprvé uvedených na zvukovém nosiči. Výběr tak zahrnuje třeba i první bratislavskou rozhlasovou nahrávku z roku 1957, písně z devíti filmů od počátku šedesátých do konce osmdesátých let minulého století, či skladby, které i sama Hana Hegerová považovala za dávno ztracené," říká.
Úvodní disk obsahuje jedenadvacet písní, označených Srdcovky, tedy písně nejbližší srdci Hany Hegerové a v mnoha případech i srdcím jejích fanoušků. Nejedná se ale vždy o jednoznačné největší hity, i když ty bezesporu převládají. Milord, Barová lavice, Maestro Tango, Lásko prokletá, Levandulová nebo Čerešne samozřejmě nechybějí na žádné kompilaci Hany Hegerové.
Písně mapují její spolupráci se semaforskou dvojicí Jiřích Šlitra a Suchého, vzájemné naladění s kongeniálním textařem Pavlem Koptou, ale i se skladatelem Petrem Hapkou: zde uvedené Kázání v kapli Betlémské na text Petra Rady z roku 1966 je jedním z prvních plodů spolupráce zpěvačky a jejího o několik desítek let později takřka výhradního skladatele.
Kromě těchto známých písní disk uvádí i písně sice známé, ale na výběrech ne tolik frekventované, jako je třeba píseň Bulata Okudžavy Váňa, původem maďarská Žárlivost, cikánská romance Cesta nebo česká verze známého amerického šlágru That Lucky Old Sun, přetextovaného v roce 1966 Jaromírem Vomáčkou jako Šťastné slunce.
Na export
I pro velké fanoušky Hany Hegerové bude bezpochyby velmi zajímavý a možná i překvapivý obsah druhého disku, nazvaného Cizojazyčné písně. Zde Hana Hegerová osvědčuje svůj jazykový talent a z jejích úst slyšíme francouzštinu, němčinu, angličtinu, romštinu, jidiš a samozřejmě i rodnou slovenštinu.
K největším kuriozitám tohoto disku bezpochyby patří hned úvodní píseň (a nejstarší nahrávka kompletu), francouzský šanson Je suis seul ce soir skladatele Paula Duranda.
Zaujme i několik písní z německého muzikálu Quasimodo, jako například Kann das plotzlich zu Ende sein. V tomto divadelním představení Hana Hegerová excelovala ve druhé polovině 80. let a sklízela za svoje pěvecké výstupy aplaus na otevřené scéně.
O tom, že Německo bylo pro Hanu Hegerovou jednou ze zemí, kde sklízela velké úspěchy, svědčí ostatně i německé vývozní verze tří "šlitrovek" Zlá neděle, Študent s rudýma ušima a Láska jsou jen písmena, které Hana Hegerová nazpívala v roce 1965.
Lidovky i avantgarda
Třetí disk pak obsahuje všechno, co nezapadlo na předchozí dva, a jeho název to vymezuje jako Filmové, televizní a raritní písně. Mezi ty vůbec nejzajímavější patří například duet s Karlem Gottem Princezna v hermelínu z hašlerovského filmu Ta naše písnička česká.
Ale také tři staropražské lidové balady Anežka Bémová, Pod Libeňským mostem a Panna Lízi nebo miniatura dvou předválečných avantgardistů E. F. Buriana a Vítězslava Nezvala Pane, navštivte můj stánek, kterou Hana Hegerová nazpívala v roce 1965 pro film Sedm zabitých.
Vypjatý projev Hany Hegerové umocňuje píseň Trio Angelos ze stejnojmenného filmu Stanislava Barabáše z cirkusového prostředí z roku 1963. Velmi neobvyklou hudbu složil uznávaný hudební skladatel Zdeněk Liška.
Ctitelé opravdových kuriozit se pak jistě pobaví při poslechu živé verze Levandulové z roku 1986, kde "roli" Petra Hapky v duetu s Hegerovou zastal Václav Neckář. A celý disk symbolicky končí nejmodernističtější nahrávkou Hany Hegerové, kdy zpěvačku ke spolupráci na písničce Kde domov můj? přizvali rapeři Orion, James Cole a Hugo Toxxx. Nahrávka se objevila v dokumentu Česká RAPublika v roce 2008.
