Mladší posluchačská generace objevila Petra Hapku především díky kongeniální spolupráci s textařem Michalem Horáčkem, která se započala ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. Jeho osobitého zpěvu si posluchači všimli hlavně díky duetům s Hanou Hegerovou (Levandulová), Lucií Bílou (Dívám se, dívám), Janou Kirschner (Bude mi lehká zem) či Szidi Tobias (Na hotelu v Olomouci).
Ve druhé polovině osmdesátých let ale už byl Petr Hapka jedním z nejzkušenějších a nejostřílenějších českých skladatelů, jehož výjimečná tvorba výrazně promluvila a promlouvá kromě scény populární hudby rovněž do oblasti hudby scénické - filmové, divadelní a televizní.
Petr Hapka už během studií konzervatoře působil jako klavírista v malých pražských divadlech Proton, Divadlo dnešního dne a Paravan. Právě zde začal skládat písně. V letech 1967 až 1970 byl dirigentem Krejčova legendárního a hned zkraje normalizace zakázaného Divadla Za branou, pro které složil hudbu k několika inscenacím.
Do širšího posluchačského povědomí se Petr Hapka dostal v roce 1964 jako autor hudby ke skladbě Malá píseň. Pro naši hudební scénu znamená klíčový přínos především Hapkova dlouhodobá spolupráce s Hanou Hegerovou, v níž nalezl ideální interpretku svých šansonů a jejíž repertoár obohatil v šedesátých a sedmdesátých letech mimo jiné písněmi Kázání v kapli betlémské, Píseň o malíři, Pohrdání, Být tak madonou, Penzión na předměstí, Rozvod, Svatební píseň, Hra či Já ráda vzpomínám.
Petr Hapka a Michal Horáček
Zatímco v šedesátých letech textoval Hapkovy melodie vesměs Petr Rada a v následující dekádě Zdeněk Rytíř, album Hany Hegerové Potměšilý host z roku 1987 odstartovalo Hapkovu dodnes trvající a mimořádně úspěšnou spolupráci s Michalem Horáčkem. Dalším významným počinem Petra Hapky ze druhé poloviny osmdesátých let je rovněž album šansonů s Horáčkovými texty V penziónu Svět (1988), na kterém se vedle Hany Hegerové, Michaela Kocába a Richarda Müllera podílel také jako zpěvák.
Písně Petra Hapky má kromě už jmenovaných ve svém zpěvníku prakticky celá domácí interpretační špička, od Václava Neckáře přes Waldemara Matušku, Karla Zicha a Hanu Zagorovou až po mladé současné interprety, české i slovenské.
Od začátku sedmdesátých let se začal Petr Hapka výrazně prosazovat jako autor filmové hudby. Má na kontě hudební doprovod k bezmála stovce celovečerních filmů, mimo jiné Fany, Perinbaba, Fešák Hubert, Tisícročná včela, Den pro mou lásku, Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Panna a netvor, Upír z Feratu, Operace mé dcery nebo Krakonoš a lyžníci.
Petr Hapka: Pozdní sběr 1964–2006CD1 CD2 |
