Kniha svou otevřeností (autorka přiznává částečné autobiografické prvky) a celkovým stylem dělí čtenáře i kritickou obec na dva tábory: jedni nadšeně hovoří o prolamování tabu všemožného druhu, jiní o chytře prodávané pornografii, zakrývané vyššími ideály. Pravda - jako skoro ve všem - bude zřejmě někde uprostřed.
. Charlotte Rocheová
|
Německá moderátorka, producentka, zpěvačka, herečka a spisovatelka britského původu. Narodila se roku 1978 ve Velké Británii, vyrůstala v Německu, kde je dnes velmi známou mediální osobností. Na stanici Viva 2, resp. Viva moderovala hudební pořad o alternativní scéně Fast Forward. Za své výkony v tomto pořadu obdržela v roce 2002 Bavorskou televizní cenu, dva roky nato pak Cenu Adolfa Grimmeho. Krátce působila u televizí Pro7 a Arte. V roce 2005 účinkovala na turné se známými německými baviči s veřejným čtením textu dizertace jistého Michaela Alšibaje Theimurase na téma Zranění penisu při masturbaci s vysavači. V roce 2006 ztvárnila svou první hlavní roli v německé celovečerní komedii Eden. Jejího letošního bestselleru Vlhká místa bylo jen v Německu prodáno přes milion výtisků.Děj knihy lze popsat vlastně jednou větou, protože o ten se zde nejedná: hlavní hrdinka, osmnáctiletá Helena, má drobnou nehodu při vyholování intimních partií svého těla a leží po operaci v nemocnici. Čas si krátí především přemýšlením o všem, co se týká jejího "ženství", hygienou počínaje a sexem konče.
Právě tyto úvahy a vzpomínky na různé sexuální partnery a praktiky budí největší "haló" u čtenářů. Rocheová se ústy Heleny skutečně nezastaví před žádným tabu, do nejmenšího detailu popisuje své orgány, tělesné tekutiny všeho druhu, sděluje, co vše se s nimi (orgány i tekutinami) dá dělat, a podobně.
Popravdě řečeno, ve věci sexuálních praktik se čtenář z knihy moc skandálního nedozví, Helena je oproti například hrdinkám knih markýze de Sade v tomto směru téměř prudérní dívčinou. Mnohem více emocí - ovšem nepříliš pozitivních - vzbuzuje její přístup k hygieně (který souvisí s její sexualitou).
V tomto ohledu lze dokonce zapolemizovat s označením knihy jako pornografie, "šmudla" Helena tak, jak je Rocheovou "vyprojektována", může skutečně vzrušit jen skutečného "fajnšmekra". Před Vlhkými místy by si rozhodně měli držet distanc zejména přecitlivělí mladí muži, pro které je žena ještě éterickým stvořením takřka bez biologických pochodů. Ta ztráta iluzí by mohla být strašná...
. Vlhká místa na divadleUž v roce knižního vydání inspirovala kniha Vlhká místa divadelníky. Pod stejným názvem (v originále Feuchtgebiete) uvádí její dramatizaci v režii Christiny Friedrichové Neues Theater v Halle. Premiéra proběhla 27. září.
|
Samozřejmě, Vlhká místa by se dala číst i úplně jinak, řekněme vážněji: jako příběh o osamění přebíjeném tak trochu "punkáčským" přístupem ke světu, o důsledcích rodinného rozvratu (Helenini rodiče jsou rozvedeni a jejím největším přáním je dát je znovu dohromady), zejména feministky určitě mohou uplatnit pohled na knihu coby manifest odporu proti světu aseptických modelek coby ideálu krásy.
Jenomže už samotné marketingové zařazení, které od německého převzal i český vydavatel, všechny potenciální hlubší výklady popírá (nemluvě o tom, že na ně je kniha přece jen trochu literárně chatrná). Stavění Vlhkých míst coby literárního skandálu je navíc v dnešní uvolněné době tak trochu vlamování do otevřených dveří. V době Nahého oběda už dávno nežijeme...
Charlotte Rocheová: Vlhká místa
přeložil Jiří Strážnický
vyd. Jota, 192 stran
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
