"Bydleli jsme v Ostravě-Zábřehu. Vybavuje se mi dvorek mezi paneláky, obklopený spoustou javorů a asfaltové hřiště. V zimě jej stačilo polít vodou a bylo z něj kluziště. Přes léto stačilo vzít plechovku s emailem a namalovat na něm bílé čáry," vzpomíná Vladimír Javorský na své dětství v Ostravě.
Vladimír Javorský
|
"Také si vybavuji Slezskou Ostravu, zdejší kolonii na Zvěřině, je tam zatáčka, halda a dva rybníky, staré přírodní koupaliště. Když se řekne Ostrava, tak se mi vybaví zarputilá poctivost,“ líčí herec.
Dříve to byl nesmělý vojín Kyslík šikanovaný v armádě z normalizačního seriálu Chlapci a chlapi, dnes se Vladimír Javorský pyšní třeba cenou za nejlepší mužský herecký výkon udělenou kritiky za roli životního ztroskotance ze sociálně laděného dramatu Poupata.
Vzpomínka na hornické kolonie i Starou Bělou
Málokdy se poštěstí, že by se herec pocházející z Ostravy vyšvihnul až do hlavní role kritikou ceněného celovečerního filmu. Vladimír Javorský, který dětství prožil v průmyslovém městě a na jeho haldách, říká, že jej ale Ostrava pro svou roli ztroskotance Jardy ve snímku Poupata neinspirovala.
"Industriální krajina Ostravska je sice blízká prostředí, ve kterém se odehrává děj filmu Poupata, ale ztroskotanců v bývalém komunismu zase až tolik nebylo," říká herec. V Ostravě se narodil, rodiče mají valašskoslezské kořeny (maminka z Valašska a táta ze Slezska).
Čtěte ve středuNa Ostravu zavzpomíná herec Zdeněk Žák. |
Která místa si v Ostravě zamiloval? Váže se k nim nějaká zajímavá vzpomínka? "Stará Bělá, hornická kolonie, vzpomínám si na tramvajovou trasu, jak se kdysi jezdilo tramvají z Černé louky na Hranečník, kudy ještě kdysi jezdily vozíky s uhlím, byla tam taková divočina a šlo se Zvěřinskou ulicí. Také si vybavuji jak se jezdilo tramvají do Bohumína, kam jsme jezdili za strejdou," popisuje své dávné zážitky.
Ostravské stopySeriál zaznamenal u čtenářů iDNES.cz velký úspěch. Každý díl si přečte několik tisíc čtenářů, proto na ostravském webu vznikla speciální rubrika Ostravské stopy. Pohromadě tak jsou všechny vydané díly, namátkou s mnohokrát zmiňovanou činoherní legendou Janem Kačerem nebo s herečkou Jiřinou Bohdalovou, která na Ostravsku stavěla železnici. |
Jeden z prvních televizních seriálů, v němž se Javorský objevil ještě předtím, než nadlouho utkvěl mnohým v paměti jako Kyslík, byla adaptace Vojtěcha Martínka Černá země.
"Tento seriál se sice odehrává na Ostravsku, ale natáčel se u Prahy," poznamenává poněkud suše herec, který ale již dříve začínal spolupracovat s ostravskými kulturními spolky.
Začátky umělecké dráhy? V dětském rozhlasovém sboru
"K divadlu mne dostal Miloš Čížek, to byly mé první krůčky. Hodně na mne zapůsobil sbormistr Jaroslav Richter. Zpíval jsem v dětském rozhlasovém sboru při Vítkovických železárnách. V 70. letech to byly pořady v Divadle hudby, na které jsem chodil i jako divák. Pantomimu zde dělali pánové Šimek a Čapka. Jana Kačera jsem moc nevnímal, byl to přeci jen režisér a já přicházel do kontaktu s herci. Vzpomínám si na Jana Vlasáka, který zde hrál Cyrana a na Jitku Smutnou," vypráví o svých ostravských počátcích Vladimír Javorský, jemuž dnes mnozí říkají "pan Herec".
Protože rodina z matčiny strany byla veliká, maminka měla čtyři sourozence, při různých oslavách nebyla nouze o příhody. Rodina se dlouho a intenzivně stýkala.
Ve filmu Poupata, kde hraje ztracence, jenž propadl hracím automatům.
V seriálu Poste Restante hrál Vladimír Javorský pana Kercla.
Coby modrý mimozemšťan v seriálu Skeletoni.
"Na Mikuláše se pekly u babičky perníky a na druhý vánoční svátek se sešly rodiny všech čtyř sourozenců. A když byla pouť v Bělé, pekly se zase koláčky a všichni měli cukrové vaty, turecké medy, okurky z obrovských sudů a někteří končili potupně na záchodě," uvedl Javorský před třemi lety pro měsíčník Xantypa.
Vzpomínal tehdy, jak na zahradě smažili v obrovském kotli vaječinu a děti trhaly jahodové, ostružinové, malinové listí a větvičky ze smrku a společně se vařil čaj. Dnes už se schází další generace. Čaj má rád stále. Nosí u sebe plechovou konvičku, kterou dostal z Rumunska. Pěkně mu z ní chutná a navíc je nerozbitná.
Když si jako kluk lehl do postele, měl strach, že jsou pod ní hadi nebo čerti. Hrozně rychle se zachumlal pod peřinu. Nesměl mu vyčuhovat ani nos. A když rodiče odjeli někam na návštěvu, seděl u okna tak dlouho, dokud neuviděl zatáčet trabanta k nim do ulice a byl si jistý, že se v pořádku vrátili domů.
